Our secret

kavárna

Ten Tobias si prostě nedá pokoj. Psal mi potom ještě tak třikrát. Ani jsem ty zprávy neotevřela, ale je to náznak toho, že na to kafe půjdu. Možná je to dobře, musím to s ním přeci vyřešit. Oblékla jsem si své černé džíny a k tomu můj nový bomber zelené barvy. Vlasy jsem si stáhla do culíku a vyrazila. Přišla jsem na zastávku a měla strašný vztek, můj autobus mi ujel před očima a další jede až za půl hodiny. Vytáhla jsem mobil s tím ,že musím napsat Tobymu, že budu mít zpoždění. Ale v tom mi začal volat, jak kdyby to věděl. Přijala jsem hovor.
,,Ano?" Řekla jsem.
,,Nechceš svézt?" Ozvalo se z druhé strany.
,,Jakože by jsi pro mě přijel?" Zeptala jsem se opatrně.
,,No." Rozesmál se.
,,No tak jo." Řekla jsem už více sebejistě.
,,Tak za pět minut?"
,,Můžeš, ale jsem na zastávce, zrovna mi ujel bus."
,,Trdlo." Řekl to tak sladce.
,,Tak zatím." Ukončila jsem hovor.
Byla jsem z toho rozhozená. Přesněji z jeho posledního slova. On si určitě myslí, že spolu budeme chodit. Neměla jsem mu dávat šance.
Ani ne za pět minut byl u mě. Ladně zastavil u chodníku a já nastoupila. Pozdravili jsme se, ale zbytek cesty do kavárny bylo ticho. Zaparkoval na placeném parkovišti, ihned vedle. Vylezl z auta a než jsem se zpamatovala otevřel mi dveře, jako pravý gentleman. Šli jsme krok co krok přesně vedle sebe. Otevřel mi i dveře od kavárny. Nenechala jsem ho ani si vybrat místo k sezení a zaplula jsem do nějaké sedačky, která mi připadalo velmi pohodlná. Doopravdy tomu ale tak nebylo.

,,Tak co si dáš?" Konečně promluvil.
,,A ty?" Odpověděla jsem mu otázkou.
,,Asi kafe, když jsme se na něm domluvili." Usmál se. Měl krásný úsměv.
,,Jo, to je asi pravda." Zasmála jsme se s ním.
,,Tak tu počkej, dojdu to objednat." Zvedl se a odešel.
Pozorovala jsem ho jak odchází a mluví s tou slečnou za pultem. Jen na pohled vypadá už velice sympaticky. Líbí se mi. Já mám ale Kate. Nemůže se mi líbit, když miluju ji. Pozorovala jsem ho celou tu dobu. Má krásné vlasy. I postavu nemá k zahození, sem tam nějaký ten sval vykukuje. Zadívala jsem se do něj tak moc, že jsem zapomněla přestat.
,,Proč se na mě tak díváš?" Řekl a podal mi kafe.
Omlouvám se." Probrala jsem se z transu.
On se jen pousmál a začal mi vyprávět příběh co se mu nedávno stal. On je vlastně velmi komunikativní člověk. Je hodně přátelský a pokaždé ví, co má říct. Nikdy se nezasekl. Někdo by si myslel, že jeho příběhy jsou nudné, ale naopak. Umí je podat tak dobře, že mě opravdu zajímali. Vzala jsem si kafe, naklonila s ním hlavu a vypila poslední kapky. I on měl dopito. Podívali jsme se na sebe a oba nastejno vstali. Následoval hlasitý smích. Někteří lidé se na nás otáčeli, ale nám to nějak nevadilo.
,,Tak co teď?" Podrbal se nejistě ve vlasech.
,,No, dala bych ještě procházku." Přiblížila jsem se až k jeho hrudi a mrkla na něj.
Odešli jsme z kavárny a došli k autu. Chtěl mi otevřít dveře, to i já. Oba jsme dali ruce na otevírání a dlouze se na sebe podívali. Otočil si mě zády k autu a přitiskl se na mě. Ještě jednou se na mě podíval, chtěl vyčíst z mých očí, jestli mě opravdu může políbit. Jen opravdu lehce jsem kývla a on mě políbil. Dlouze mě políbil.
,,Mám tě moc rád." Zašeptal.
,,J-já tebe.. taky." Odpověděla jsem velmi, ale velmi nejistě.
Mám přeci Kate, ale Tobyho mám taky ráda.
,,Co kdyby jsme to spolu zkusili?"
Ale ne, tohle přesně jsem nechtěla. On se mnou chce něco mít. Co mám dělat. Čeká na odpověď.
,,No, já, ale bude to naše tajemství jo?" Tohle ze mě vypadlo, no skvělý.
,,Jak si přeješ. Nejde mi o lidi, aby to věděli, chci jen a jen tebe." Pousmál se a dal mi lehkou pusu. Pak se ode mě odlepit, otevřel mi už ty dveře a odešel na svou stranu. Vlezla jsem do auta a připadala si vinna. Nastartoval a auto se rozjelo do neznáma. Cinkla mi zpráva. Otočil se na mě, ale nadále se věnoval řízení. Narychlo jsem prohrabalo kabelku, abych našla mobil. Zpráva byla od Kate.

Kate: Co děláš dneska večer?

Teď jsem se cítila vinna ještě více. Jedu s klukem v autě, se kterým jsem jakože chodím a do toho mi píše moje holka, se kterou chodím. Asi jsem udělala něco špatně.
,,Není ti něco?" Poví ustaraně Tobias.
,,Já, udělalo se mi trošku zle."
,,Chceš tedy radši domů?" Zeptal se zklamaně.
,,No, já se omlouvám, ale ano. Nechci ti to tu pozvracet." Zasmála jsem se.
Zadíval se na mě nechápavým pohledem, ale nic nenamítal a jen přikývl. A odbočil jiným směrem. Směrem k našemu domu. Už dlouho ticho nebylo, ani už na to nezbyl čas.
,,Tak jsme tady."
,,Děkuju ti a ještě jednou se omlouvám." Řekla jsem skoro neslyšně.
,,To je v pořádku, vyrazíme si jindy." Chytl mě za ruku, naklonil se a políbil mě.
,,Tak ahoj." Řekla jsem a snažila se co nejrychleji odtamtud vypadnout. Když jsem uviděla odjíždět jeho auto, ulevilo se mi. Odemkla jsem hlavní dveře, zabouchla za sebou a plácla sebou na gauč. Po chvíle jsem už nevěděla o světě, protože jsem usnula.