Our secret

zbožňuju metra

Je pozdní večer a Aria se prochází po Brně v opilém stavu. Všímá si různých lidí okolo ní.

,,Co tak čumíš?" Zaostřím své oči na osobu přede mnou.

,,Jsi opilá."

(Nejsem opilá! Měla jsem jen.. jo, asi jsem vážně opilá.) Pomyslela jsem si a zasmála se na osobu. Rozesmála jsem se tak, že jsem si lehnula na zem, zavřela oči a ihned usnula.

Aria byla u kamaráda a hráli velmi oblíbenou hru ,,Nikdy jsem". To odpoledne si moc užili. Odcházela od něj skoro s plnou flaškou vodky a po cestě ji sama dopila. Aria mívala problém s alkoholem už dříve, ale její matka samozřejmě nic neví.

Pomalu jsem otvírala oči. Uslyšela jsem zvuk, který byl podobný tomu jako když brzdí metro. V tom mě zabolela hlava neskutečným způsobem a ihned jsem se za ni chytila.

,,To nic. Jsem tu s tebou." Pohladila mě něčí ruka.

Vylekala jsem se a uškubnula. Snažila jsem se rozhlédnout okolo sebe a najít můj mobil. Tady je! Rychle jsem po něm čapnula a zmáčkla tlačítko pro zamykání. Chvíli mi trvalo zaostřit na displej. Bylo přesně 22:34 hodin. Hodila jsem vyděšený výraz na "mého opatrovatele". To bylo poprvé, kdy jsem ho uviděla. Měl tmavě hnědé kudrnaté vlasy. Zářivě modré velké oči a svalnatou postavu. Moje pusa zůstala dokořán, po nějaké chvilince jsem se neudržela a zkousnula jsem si ret. Můj opatrovatel se jen zahihňal.

,,Tak konečně vidím tvou krásnou tvář přímo." Široce se usmál a natáhl ruku.
,,Jsem Tobias." Představil se.

,,Jo, taky tě ráda..poznávám." Vykoktala jsem ze sebe a podala mu ruku.

Chtělo se mi tak moc spát. Snažila jsem se zůstat vzhůru, ale prostě to nešlo. Už si jen pamatuju pár momentů, kdy jsem se probudila a metro pořád a stále jezdilo. Zvuk metra mě velmi uklidňoval. Pokaždé při mém probuzení jsem se ohlédla, jestli mě Tobias stále stráží. Jednou si mě všiml a lehce mi zamával. Já jsem se jen usmála a otočila pohled jinam. Tuším tak za minutu jsem zase usnula. Jezdila bych metrem celé dny. Ani nevím jestli to je zaplacené, ale řekla bych, že spíše ne. V tu chvíli mi to bylo vážně, ale vážně jedno.

Ariy mamka má starosti, ale ne až tak velké, protože to není poprvé, kdy Aria nepřišla domů. Doufá, že je v pořádku. Myslí si, že jen přespala u kamarádky a zapomněla ji to napsat.

Tobias Ariu znal ze školy, ale ona jeho nezná. Tobias po Arie zahlížel už tolikrát a myslel si, že by ji šel oslovit. Ale potkat ji opilou a samotnou v Brně večer, tak takovéhle si to vážně nepředstavoval, ale stejně je rád a čeká, že mu za to velmi poděkuje. Po celý ten čas, což bylo nějakých 5 hodin, co Aria spala, přemýšlel o tom, jaké to bude až se probudí a v hlavě si přehrával jejich opravdový první rozhovor. Při kterém Aria bude na sto procent vnímat.

Přišel ten čas.

Bylo 5:33 a byl čas, aby jsem opustila metro. Pomalu mě probouzelo hlazení po mé ruce. Hladil mě Tobias. Nikdy jsem snad nezažila lepší probouzení.

,,Nerad tě ruším, jsi tak sladká, když spíš. Ale budeme muset už opustit metro. Rád tě odvedu domů, je to od této zastávky kousek a ve škole tě klidně omluvím." Usmíval se a nadechl se pro další slova.

,,Počkej, zastav." Ukázala jsem gesto rukou.
,,Jak víš kde bydlím? A jak víš na jakou chodím školu?"

,,No, tak na školu chodím s tebou a proto i vím, kde bydlíš." Úsměv mu z rtů nemizel.

,,Tobias, Tobias.." Přemýšlela jsem nahlas.
,,Hele fakt promiň, ale neznám tě. To asi ten alkohol ve mně." Zoufale jsem se zasmála.
,,A vlastně, chci ti poděkovat, že jsi mě tam nenechal ležet, fakt nevím jak ti poděkovat protože to by nikdo neudělal, ale ty jsi to udělal, jsi úplně milej a hodnej."

,,Hele, moc milá slova, ale míň mluv a víc choď." Ukázal na dveře od metra.

,,Jo jasně." Zvednula jsem se a chtěla jít, ale mé nohy nespolupracovaly a já se zamotala a padala.

,,Pomalu" Zašeptal Tobias a přichytl mě a pomohl mi ven z metra.

Zachytila jsem se o tyč, poté o dveře a nakonec o zábradlí, aby jsem nespadla před všema těma lidma. Sednula jsem si na lavičku a čekala, co dále řekne.

,,Poslouchej náš plán. Ovedu tě domů, ty si lehneš a pořádně si po té noci odpočineš. Se školou si nedělej starosti, omluvím tě, dobře?" Usmál se.

,,Uhm." Sotva jsem ze sebe vydala.

Bolela mě tak moc hlava, chtělo se mi stále jen spát. Po cestě ke mně jsme prohodili pár slov, ale bylo jich opravdu jen pár. Na více jak 10 slov jsem se nezmohla.

,,Tak jsme tady." Prohlédl si byt a vzdechl.

,,Hele, vím, že to se mnou stálo za starou bačkoru. Fakt se omlouvám. Tohle všechno.. bude to odteď tajemství, platí?" Zmohla jsem se na úsměv.

,,Platí. Třeba to příště bude lepší?" Zvedl obočí.

,,Možný to je." Zahihňala jsem se.

,,Tak zatím ahoj, Ario."

,,Ahoj, Tobiasi."

Rozloučili jsme se, ale stále jsme stáli na stejném místě. Najednou se nadechl a začal se přibližovat k mému obličeji. Stála jsem jak přibitá a ani jsem se nehnula. Tobias mi dal pusu na tvář, udělal ten jeho roztomilej úsměv a odešel.

Sama nevím proč se tohle Arie vlastně stalo, ale i tak se snad líbí:)
vote🌟 a komentář✒ potěší♡.

xoxosarah