Our secret

Buď já nebo on

Snažila jsem se Kate po celou cestu co jsem šla domů napsat.

Aria: Kate, zlatíčko, moc se omlouvám. Amanda mi řekla jak to bylo, pojď si promluvit.

Zobrazeno 13:01

Aria: Nebuď uražená, lásko, já se omlouvám. Moc mě to mrzí, víš, že tě lovuju.

Zobrazeno 13:05
Neodepisovala. Kontrolovala jsem to každé dvě minutky.Chápu ji, že byla naštvaná, ale měla mi to říct rovnou. Neměla mi lhát, mohli jsme si to vyříkat už tam a bylo by všechno v pořádku, snad. Strašně jsem o ní přemýšlela. O jejím úsměvu. O tom jak je krásná, jak moc bych ji chtěla. Až v ten moment jsem si uvědomila, že mi zvoní telefon. Znuděně jsem zvedla neznámé číslo.
,,Prosím?" Změnila jsem barvu hlasu, kdyby náhodou.
,,Ario? A-ahoj tady Tobias."
,,Cože?" Vyjekla jsem a rychle si zakryla pusu.
,,No, jsem to já." Pousmál se a nadechl se, že bude pokračovat.
,,Hele, já si nepamatuju, co se dělo, ale to že jsi mi jen tak vstoupil do života, to není hezký. To tě mamka neučila nebo co?" Začala jsem se rozčilovat.
,,Já, ty, teda, otevřeš mi prosím?"

Chvíli jsem přemýšlela, co po mě vlastně chce. On je jako vážně přede dveřmi? Ten kluk je samé překvapení. Zahodila jsem telefon a běžela dolů, vyhrabala klíče a odemkla mu. Opravdu tam stál. Byl rozcuchaný, asi se ještě moc nestihl upravit od včera. Držel u ucha zmateně mobil, ale po chvíli se usmál. Beze slov jsem mu naznačila gestem ať jde dál. Dělala jsem jakoby se nic nestalo, a nebo jsem nic nevěděla.
,,Dáš si kafe, čaj, vodku?"
,,Jen vodu, děkuju." Usadil se v obývacím pokoji a pozoroval mě.

Donesla jsem mu vodu, usadila se do bezpečné vzdálenosti mezi námi a čekala, nemluvila jsem. Kdyby tam nepřiběhl Mike tak mlčíme snad do dnes.
,,Chci kakao!" Vůbec mu nevadilo, že v našem obýváku sedí absolutně neznámá osoba, prostě chtěl svoje kakao.
,,Hej ty malej buřte, snad aspoň pozdravíš ne?!" Začala jsem ho lechtat a on se smál.
I když ho moc nevidím a někdy se dost nesnášíme, tak ho mám moc ráda, je to přece můj bráška.
,,Jojo, čau neznámej. A co to kakao?" Mávl rukou na Tobiase a dál se zajímal o své kakao.
Začala jsem mu vysvětlovat, že se musí před cizími chovat slušně a taky jsem mu odmítla dělat kakao, mohl by si ho taky dělat už sám. Jak je zvykem začali jsme po sobě křičet a hádat se. Naštěstí přišla máma z práce a uklidnila nás. Mě okřikla a Mikea poslala do pokoje.
,,Je a ty jsi kdo?" Až po chvíli si všimla, že tu sedí ještě někdo.
,,To je můj spolužák, chceme se učit, budeme nahoře ju?" Chytla jsem ho za ruku, i když dost nerada a běžela s ním nahoru jen aby máma už nemohla nic říct.

Tobias se chtěl jít Arie omluvit a říct ji, jak to všechno bylo. Není to zlý kluk, spíše až moc slušný, tedy někdy. Doufal, že to byl jen úlet a nezamiluje se do ní. Vlastně by ani teď neměl čas na nějaké zamilování, nemá to taky jednoduché.

Seděli jsme na posteli a zase mlčeli. Ten kluk už tu je 15 minut a řekli jsme si snad jen dvě věty. Nevěděla jsem jak začít konverzaci, já vlastně ani nevěděla proč přišel. Jen jsem si ho tak prohlížela. To i on mě. Sice jsme nemluvili, ale oba jsme věděli na co ten druhý myslí. Byli jsme jako propojená dvojčata. Po chvíli jsme se začali oba usmívat až to propuklo v hlasitý smích. Začali jsme konverzovat. Tobias mi řekl vše. Dost jsem si oddechla, že moje panenství ještě nikdo nenarušil. Ani nevím jak ale bavili jsme se, smáli se, až jsem ležela v Tobiasově objetí a koukali jsme na film, co zrovna dával v televizi.
,,Někdo ti píše." Řekl to jako žárlivý přítel.
Zasmála jsem se mu, pohladila ho, sakra kde se to ve mě bere, a sáhla pro mobil.

Kate: Buď já nebo on.

Úsměv se mi z tváře rychle ztratil a já se musela posadit. Naznačila jsem Tobiasovi, že by měl jít. Poměrně rychle to pochopil, vstal a natáhl ruce na obejmutí. Úsměv se mi vrátil a já ho objala. Dal mi lehkou pusu na tvář. Zamával a odešel.