Miracle. // Sebastian Navrátil

2>>Longboard

     Právě vyzváním na mobilu svojí dobrou kamarádku Terku. Po několika vyzvánění se z telefonu ozve její hlas: ,,Ahoj "

     ,,Ahoj. Nemáš čas? Že bychom se projely na longu. " nenápadně jsem se jí zeptala. Potřebuju si pročistit hlavu a myslet na něco jiného.

     ,,Jo, klidně. Tak za půl hodiny u mě? " zeptala se s radostí v hlase.

     ,,Ok, budu tam... Tak zatím " odpověděla jsem neutrálním hlasem.

     ,,Čau " odpověděla mi a já hovor ukončila. Naštěstí od sebe nebydlíme daleko, tudíž mám dost času na přípravu.

     Mířím směrem do mého věčně neuklizeného pokoje. Všude po zemi je poházené moje oblečení, poličky a skříně pokrývá miliardy věcí, které jsem tam odložila, postel jako vždy neustlaná. Prostě rodiče ze mě radost asi nemají. Už dlouho jsem přemýšlala o úklidu. Ale nemám na to čas ani náladu. Přes hromady oblečení se dostanu ke skříni, kde na mě vykoukne další tuna oblečení. Ach jo..

     Po asi čtvrt hodině probírání se skříní, jsem na sebe hodila vlastně to, co jsem měla vybráno už na začátku.

     ,,Mami? Jedu se projet s Terkou! " zakřičela jsem před vchodovými dveřmi.

     ,,Jojo, tak si to užijte! Ahoj" ozvalo se z kuchyně. Mezi dveřmi jsem ještě dodala: ,,Ahoj", a vyšla si do naší garáže pro můj longboard.

     Jakmile jsem dozavřela vrátka, položila jsem longboard na silnici a začala se odrážet. Mám štěstí, že máme v ulici tak úžasný povrch! Když jsem jela dostatečně rychle, pokrčila jsem nohy a dosedla do bobku a jela ( doufám, že jste to pochopili správně :D nevím, jak se tomu říká jinak ). Projížděla jsem naší malou vesničkou a užívala si ten úžasný pocit. Ani nevím, jak jsem mohla bez longboardu přežívat. Používám ho teď pořád! Prostě jsem si tenhle longboard oblíbila natolik, že s ním jedu třeba i nakoupit do potravin, které jsou od našeho domu vzdálené pouhých 50 metrů. Tomu se říká závislost.

     Před očima se mi začal objevovat Terky dům. Nohou jsem zpomalila long a jednoduchým pohybem jsem z něj seskočila a uchopila ho do rukou. Posadila jsem se na obrubník a čekala. Terka nikdy nepřijde na čas. Vždy na ní musím někde čekat. Prostě Terka.

     ,,Ahoj Amy! " vytrhne mě z přemýšlení hlas.

     , No ahoj, kde jsi zapoměla hodinky? " optám se jí. Jde o dvacet minut déle. Někdy fakt proklínám, že nemají zvonek.

,,Promiň... Mohla jsi zavolat. Tak kam pojedeme? " zeptá se a položí si vedle mě long.

     ,,Já bych jela někam do parku se projet. " navrhla jsem a prohrábla si culík. Můj další zlozvyk. Pořád si prohrabuji vlasy.

     ,,Oukej! Jedeme! " vypískla radostně, až jsem povyskočila. ,,A Ivet nemůže? " zeptala se překvapeně. Já si v tu chvíli vzpomenula na to, co se stalo před ani ne dvěma hodinami. Můj výraz se změnil na smutný a naštvaný zároveň.

     ,,O té mi ani nemluv! Ta u mě skončila! " postavila jsem se na long a odrazila se. Terka se rozjela za mnou a zakřičela:

     ,,Počkej! Ježiš zpomal! " Já na její přání zpomalila, a počkala jsem na ní. Když mě dojela, jely jsme vedle sebe. Nikdo nic neříkal. Přišlo mi to zvláštní.

     ,,Co se stalo? " zeptala se mě najednou. Chtělo se mi brečet, při vzpomínce, co mi Ivet udělala, natož to Terce vyprávět.

     ,,Napsala Sebastianovi, že ho miluju. " zmohla jsem se jen na tohle. Vím, že to možná přeháním. Že to třeba ani nebere vážně. Ale já nesnáším, když někdo někomu řekne o mojich citech. Abychom se chápali. Chtěla jsem na něho zapomenout. Ale když už by se měl dozvědět o mých citech k němu, tak jedině tak, že mu to povím sama! Neexistuje, aby mu to vyzvonila moje kamarádka. Tohle prostě nesnáším! Tyhle věci by si měl člověk utřídit sám.

     ,,Ježiš, to fakt udělala? To jsem si o ní nemyslela... " zesmutněla. ,,To je mi líto Amy... "

     ,,Ano udělala... " povzdychla jsem si a opět si vzpomněla na jeho dokonalost. Na jeho vždy energický pozdrav, který se rozlyne do celé třídy, když vejde. Na jeho žertíky, díky kterým se všichni popadáme za břicho. Na jeho rektování učitelů. Na jeho úsměv, když mě o něco poprosí.

     Tyhle úžasné myšlenky mi ale překazí jedna další. Co si o mě sakra teď bude myslet? Doteď jsem pro něj byla jen obyčejná spolužačka, která mu občas půjčí propisku, kterou stejně nevrátí, stejně jako gumy, lepidla, nůžky a další věci. ( Vlastní zkušenost 4EVER ) Nedokážu si ani o tu věc říct. Prostě mu ty věci nechávám. Teď pro něj budu jen holka, za kterou musí někdo pořád mluvit a nic nepodniká na vlastní pěst. Nedokáže ani někomu říct, že ho miluje. Ano,tohle přesně si myslí!

     ,,Hele, poradím ti! Ale musíš to udělat přesně tak, jak ti řeknu! " řekla vedle mě Terka. Otočila jsem se na ní nechápavým pohledem. Ona se na mě podívala geniálním pohledem a řekla:

     ,,No... "

     Ahoj! Tak je tu druhá kapitola. Doufám, že tohle někoho zaujme. Co si myslíte, že jí Terka navrhne? Co byste dělali, kdyby vaše kamarádka tohle napsala někomu, kdo se vám třeba líbí? Jak byste to vyřešili? Napište mi prosím do komentářů!

Annonymmiss