Upíří deníky and Avengers 3 [ZRUŠENO]

3.Část Nemocnice

Pohled Wandy
Sedíme a čekáme až se dozvíve jak na tom je. Jsme do všichni. Tedy skoro všichni. Není tu Tony,Clint,Vision a Bruce. Jinak jsme tu všichni. Tony mě dost naštval. Pietro mi všechno řekl. Teda to co ona řekla jemu. Doufám že bude v pohodě. Musí to přežít. Bez ní nejsme Avengers. Ona je to co nás spojuje. Bez ní nejsme nic. Vzpoměla jsem si když jsme jednou bojovali a ona se postavila do rány kterou jsem měla schytat já. A ona se pro mě obětovala. Otevřely se dveře od operačního sálu vyšel doktor. Vstala jsem. Doktor šel knám. "Jste někdo z rodiny" zeptal se nás. "Ne nikoho kromě nás nemá" řekla jsem. "Má přítele" zeptal se znovu. "Má sice manžela ale ti se možná budou rozvádět" řekl Bucky. "Tak to je mi líto" řekl. "Co se sní stalo" zeptala jsem se ho. "Je v kómatu" řekl doktor. "Jaké má šance že přežije" zeptala se ho Natasha. "Šance nemá skoro žádné" řekl. Ukápla mi slza. "Jak je na tom" ozval se Stárka. Otočila jsem se.  Šla jsem kněmu. "Ty se ještě ptáš jak na tom je" zařvu. Dala jsem mu pěstí. Začala jsem do něj mlátit. Někdo mě od něj odtrhnul. "Wando klid" řekl Pietro. "To ty za to můžeš Anthony" křičela jsem. Pietro mě drtil v obětí. Proč to musela odnenést ona. Začaly mi téct slzy. "Neboj ona to přežije, přežije nás všechny" zašeptal mi Pietro do ucha. Doktor řekl Tonymu jak na tom je. V očí se mu oběvily.... Slzy? On brečí. "Měly by jsme to zavolat Jessice" řekl Steve. Pietra jsem od sebe odtrhla. Vstala jsem. Utřela jsem si oči. Došla jsem k doktorovi. "Můžu jí vidět" zeptala jsem se ho. "Dobře ale jenom na chvíly" řekl. Zavedl mě kní. "Máte hodinu" řekl a odešel. Je úplně bílá jako stěna. Všude jsou přístroje. Má dýchací masku. Sedla jsem si k ní na židly. "Proč si nešla kemě Rose" řekla jsem. Hlavu jsem si položila kní. Zavřela jsem oči. Hnet jak jsem je zavřela tak jsem usnula......
Sen: Oběvila jsem se na louce. Kolem mě proběhla malá holčička. Vstala jsem a šla za ní. Běžela rychle. Rozeběhla jsem se za ní. "Počkej" zakřičím. Běží dál vběhla na hřbitov. Zastavila se u nějakého pomníku. "Ahoj maminko" řekla. Podívala jsem se na jméno. Lydie Mártinová. Ta malá holčička je Rosemary. "Chybíš mi maminko" řekla. Začala brečet. "Chci být stebou" řekla. Dala jí tam dopis. Šla prič. Šla jsem za ní. Najednou to zmizelo. Oběvila se bílá záře a po chvíly zmizela. Je tam papírek. Vzala jsem ho do ruky. *Nezapomeň na Naomi*. Bože jak jsem na ní mohla zapomenout. Musím se vzbudit.
Konec snu.
Otevřela jsem oči a párkrát zamrkala. Jsem pořát u ní v pokoji. Utřela jsem si oči. Vstala jsem. Všimla jsem si za sklem Tonyho. Šla jsem ven. Jsou tam všichni. Úplně všichni i Jessica a Naomi. Hnet běžela ke mně  oběla mě. Začala jsem jí hladit po zádech. Začala plakat. "Neboj se, maminka bude v pořádku" řekla jsem jí.  Tedy doufám že bude. "Wando půjdeme domů" ozval se Pietro. "Malá půjde semnou" řekl
Tony. Vstala jsem. "Tak to ani náhodou bude semnou" řekla jsem. "Proč by měla zůstávat s tebou" řekl.  "Narozdíl od tebe já se o ní postarám" řeknu. "Wando nehádej se sním" řekl Pietro. "Fajn ale Naomi jde semnou" řekla jsem. Nakonec jsme se dohodly že půjde semnou ale půjde i Stárk. Šly jsme k autu. Já jsem si sedla k Naomi. Jely jsme asi půl hodiny. Když jsme zastavila tak jsem šla dovnitř. A dala Naomi spát. Je pět ráno. Měla by se trochu prospat.  "Wando měla by jsi jít taky spát" ozval se hlas Pietra. Otočila jsem se kněmu. "Nejsem unavená" řekla jsem. "Prostě si padej lehnout" řekl. "Dobře" řekla jsem. Šla jsem do pokoje. Otevřela jsem dveře. Vybavila se mi vzpomínka na Rose. Když mi řekla že je těhotná.
Flacemburk
Někdo zaťukal. "Dále" řekla jsem.
Vešla Rosemary. "Co potřebuješ" zeptala jsem se jí. "Můžu dovnitř" zeptala se mě. "Poť dál" řeknu. Došla ke mně. "Víš já ti chci něco říct" řekla. "Tak klidně povídej" řeknu. Tak moc jsem doufala že řekne že ho už nemiluje a že se sním dá rozvést. "Tony a já čekáme miminko" řekla. "To je úžasný gratuluji" řekla jsem. Jak moc se přetvařuju. "Děkuju" řekla a oběla mě.
Konec Flacemburku
Najedou to zmizelo. Vešla jsem dovnitř a za sebou zmizela. Převlíkla jsem se. Lehla jsem si. A po chvíly se mi podařilo usnout......

Tak tady máte další část.
Doufám že se vám líbí.
Vím že je to smutný a doufám že mě nezabijte. Pokud se vám to líbí tak dejte ⭐⭐ nebo
pište 💬💬
Tak zatím...
Vaše Hanna 😍😍😘😘