„Tak si už běžte sednou do čtvrté lavice uprostřed vy dva a já mezitím rozdám všem zasedací pořádek."
Shawn si stoupl a já hned po něm. Čekala jsem až si sedne na pravé, nebo levé místo, ať si můžu sednout i já. Ale šlo vidět, že dělá to samé.
„Kam si chceš sednout?" rozzlomí po chvíli trapné ticho Shawn. „To je mi jedno." mávla jsem rukou a spojila mé ruce k sobě.
„Takže... To vyberu já. Sedíš na levé straně." ukáže na mé místo Shawn a já nadzvednu ruce jako gesto, že se vzdávám. Shawn se začne smát a já zrudnu.
Sednu si na své místo a dívám se kolem třídy, a taky na mé spolužáky. „Ty se jmenuješ Alisson?" zeptá se mne Shawn. „Na to jsi došel dost brzo." ironicky odpovím.
„Voníš jako kokos." řekne. Začnu se hlasitě smát a on se na mě jenom nechápavě podívá. „To se směješ jakoby radosti, ne?" podívám se na něho a on na mě. Přestanu se smát a soustředím se na jeho čokoládové oči.
„Proč jsi si se vlastně odstěhovala?" nad touhle otázkou se mi spustí okamžitě mnoho odpovědí. Pozitivních či negativních.
„Víš... Umřel mi táta na rakovinu." jo jasně Ally. Tohle mu řekni. Aby tě litoval a aby jsi byla za chudinku.
„Moje máma ráda cestuje." zalhala jsem a doufala, že to nepůjde poznat.
„Máš sourozence?"
„Ano, mám bratra Jonase a sestru Molly. A ty?"
„Já mám mladší sestru."
„A jak se jmenuje?"
„Aaliyah. Divné jméno, vím."
Takhle jsme se spolu bavili celou věčnost. Nevím jak dlouho to bylo, ale poznala jsem o něm dost věcí. Má sestru, které je teď 14. Jeho koníček je hudba a hraje na kytaru.
Je více fajn, než jsem si myslela.
„Takže děcka, skřínky budou sezařeny tak, jak teď sedíte. Takže třeba... William bude mít skřínku vedle Jacka. Shawn bude mít skřinku vedle Allison a tak podobně."
křikla po nás učitelka.
„Takže zase spolu?" zeptám se Shawna. „No, asi to tak bude tento rok pořád." pousměju se a poslouchám dál učitelku.
„Učebnice máte doufám všichni, k tomu Vám nic říkat nebudu. Jenom si je obalte a kupte pracovní sešity a normální sešity."
„Projděte se po škole a have a nice day!"
Protáhla jsem se a dala si na záda můj světle modrý kanken. (baťoh.)
Natáhla jsem se abych zvedla židli ale Shawn mě v tom zastavil. „Nech to udělat mě, musím udělat dobrý dojem, ne?"
„Měj se." pozdravím Shawna a vyjdu ihned ze třídy.
„Musíme jít spolu." přiběhne ke mě Shawn a já nechápavě kývnu hlavou. „Řekla to třídní." dodal. Už mi to bylo jasné.
„Takže pane průvodčí, jakou památku mi nejdříve ukážete?" poklepu ho po zádech a pokračuji dál v chůzi.
„Tady je přírodopisná učebna." ukáže a já kývnu.
„Tady je zeměpis."
„Tady je matematika."
„Tady je učebna českého jazyku."
Prošli jsme spolu celou školu a můžu říct, že je nádherná. „No, z kama jsi se vlastně přistěhovala?" zeptá se mě Shawn. „Z Londýna." silně polknu a falešně se usměju.
„Ty jsi Canadian 100%?" zeptám se ho.
„No, moje máma je taky z Velké Británie. Můj táta je z Portugalska. Narodil jsem se ale tady."
„To je hezký." pousměje se nad mou odpovědí.
„Co tvůj táta?" řekne a já zmlknu.
Zavřu silně oči a doufám, že mi neukapne ani jedna slza. „Umřel na rakovinu." dělala jsem jakoby nic. „To je mi líto." smutně řekne Shawn. „Nepotřebuji litování, byl to bojovník a teď mu je líp. Jenom by se trápil." mávla jsem rukou a Shawn na mě hleděl dost překvapeně.
„Takže, ty nejsi jedna z těch holek, které potřebují utěšovat, objímat a tak? Chtěl jsem tě obejmout ale jak chceš." nadzvedl ruky a já ho bouchla do hrudi. „Hele, taky mám nějaké city!" štěkla jsem po něm a na to se začala smát.
„Tak já už jdu domů." uvědomila jsem si, že neznám cestu domů, takže tu budu asi bloudit. „Ty to tady tak moc dobře znáš?" začnu se červenat a Shawn pochopí, že ne.
„Zavezu tě, chceš?" „To by jsi byl moc hodný." mávne rukou a já se začnu červenat
Další část! Xoxo, vote a komenty neuškodí!
