,,Jaký byl Ashi?"
Vyhrkl jsi hned po tom, co jsem ti otevřel dveře. Usmíval ses a tvé očekávání bylo téměř hmatatelné...
,,Moc milý. Skvěle jsme si popovídali a je neskutečně mírumilovný. Jsem moc rád, že jsi mi dal tu možnost se s ním seznámit..."
Pořád ses usmíval, ale postupně ti to nejspíš začalo docházet a úsměv uvadl...
,,Takže Markton nebude?"
Musel jsem se ti začít smát. Asi jsi v nás hodně věřil... Je mi tak líto, že ti nikdy nedokážu vyhovět...
,,Víš Danieli. Možná že kdybys někdy víc vnímal mou přítomnost, věděl bys, že jsem zamilovaný tak, až to bolí..."
Překvapením jsi otevřel ústa a poté se zase usmál...
,,Tím líp. Kdo je ten šťasten?"
Tohle slovo k tobě nejde. Jenže od tebe znělo tak zatraceně skvěle...
,,Rád bych ti to řekl, ale jen bychom se pohádali a já bych tě zklamal..."
Rychle jsem vplul do pokoje a zapl jsem mé milované Green Day... Věděl jsem totiž, že je taky máš rád a nedovolíš si při nich otevřít pusu... Mé jediné štěstí...
