,,Víš Ashi. Když jsem zjistil, že jsi na kluky, byl jsem nejšťastnější na světě. Vždycky jsem si myslel, že jsi ten kluk, který je chytrý, upřímný, svůj a že čeká na tu pravou. Když jsme se setkali a později se začali kamarádit a pak z nás byli nejlepší kamarádi, nemohl jsem uvěřit tomu, jaké mám štěstí. V době, kdy jsme se znali krátce, jsem netušil, že bych kdy mohl něco cítit ke klukovi. Jenže postupem času jsem zjišťoval, že jsem na kluky a že už se do jednoho zamilovávám. Mlčel jsem. Tvrdil jsem, jak se mi všechny ty holky líbí. Ne vždy to byla pravda. Na všechny ty párty jsem chodil jen kvůli tomu, abych tě alespoň na chvíli dokázal vypustit z hlavy. Jenže marně. Jelikož jsem tě nutil chodit se mnou, celé noci jsem pouze pozoroval tebe. Bál jsem se, jak bys zareagoval, jelikož vím, že máš homofobní rodinu. Někde v hloubi jsem věděl, že ti to nevadí. Že miluješ všechny ty seriály a gay shipy v nich. Ale stále ve mně bylo to semínko nedůvěry a strachu. Takže později, když jsem to zjistil a ty ses přiznal, vážně jsem skoro brečel štěstím. S Markem jsem tě seznámil jen proto, že jsem si myslel, že když někoho budeš mít, přenesu se přes tebe jednodušeji. No a když jsem tě později donutil, říct to, cos řekl, v mém těle vybuchovaly tisíce ohňostrojů. A Ashi. Moc se ti omlouvám. Neměl jsem tě nutit to říct. Ne takhle. Odpustíš mi, prosím?"
