Poezie ze světa Harry Potter || Harryho Pottera

Sirius v Azkabanu

Každy den, každý den,
Sirius se chce dostat ven.
Z Azkabanu musí jít,
Svobodu totiž chce už mít.
Počítá dny a noci,
Však nikdo není kupomoci.
Myslí na Harryho malého,
Toho chlapce zdatného.
Malý Harry někde je,
Však on neví ale kde?
Bolí ho to velmi moc,
Kdyby mohl,
Jamesovi s Lily přijde na pomoc.
Však mrtví jsou jeho přátelé,
Ale Sirius však musí uznaje,
Že stateční všichni byli!
Až na jednoho červa, krysu,
Peter, ten s těmi kily!
Zradil je hnusák, krysa zlá;
,,Jen se neboj Harry, kmotrem ti zas budu já,"
Utěšuje se tím pes v rohu,
Nohu má přivázanou ke kovu.
Jen kňučí, chce se dostat ven,
Tohle si říká den, co den;
,,Najít Harryho já musím! Proto utéct zkusím," šeptne,
Na kolena klekne,
No ano! Proč ho to nenapadlo dřív?
Úsilí potřebuje víc!
Mozkomoři všude krouží,
Vlny se v moři hodně vzpouří.
Jen to takto, jen to hles,
Ze Siriuse je zas pes!
Uteče skrz mříže;
,,Harry, vyčkávej svého kmotra, rytíře."
Neví, kolik let už to může být,
Jen jediné chce,
U sebe svého kmotřence mít.