Poezie ze světa Harry Potter || Harryho Pottera

Narcissa a Andromeda (Cissameda) Part 1.

Srdce mé tluče, tluče pro tebe.
Však kolikrát už má mé srdce v sobě zlaté struny, aby se dalo zpět dohromady?
Spočítejme si monstra v nitru mém, které toto jest zapříčinily.
Bolest.
Vztek.
Zklamání.
Závist.
Uzavřenost.

Však byla pro mne naděje, že slunce vysvitne na opačné straně, než zapadalo. Zapadlo už kdysi dávno, ale tys byla jako poslední malý element, poslední kus té skládánky, aby zas vyšlo a osvítilo ten chmutný svět za kopcem plný mateřství, jež chrámy na vrcholcích poznaly ústa dítěte.

Po měsících tento svět poznal i další, mnohem lepší. Dva světy, které se spojily v jedno.
Našly si bránu, cestu. Cestu plnou rozkoše, něhy a lásky. Jako dvě do sebe vlívající se řeky, které vytvoří jednu.

Byly jsme tak odlišné, ale přitom tak stejné. Teď jsme jako jeden svět.

Brána boje, však i míru se spojí s tvou. Naše saně, které spolu bojují na život a na smrt ne...tančí tanec. Tanec lásky, otírají se o sebe, jako dva světy, které si ozářila.
Kopce a chrámy poznají vlhkost úst, kde spolu saně tančí. Ach, jak nadherná jsi. Jsi má Múza, má krásná inspirace, proč jen se svět točí kolem tvého a tvůj kolem mého?