V tomhle světě bez citu, bez špetky naděje
Mír není cestou k úniku, bojuj a nevzdej se
Nezmiz mi, pořád tě chci zpět
Aspoň jednou mě vyhrát nech
Kolikrát jsem se střetl se smrtí?
Kolikrát svou vůli rozdrtím?
Tak či tak tě hrát dál donutím
Svůj šťastný konec prohrou ochutím
V tom, co z mého srdce zbývá
V těch kouskách se vášeň skrývá
Přinutím se začít zas znovu
Tak nech mě vyhrát, pusť mě ke slovu
Bez špetky naděje
Svět pláčem se zachvěje
Tak proč dál bojuju?
Snaze svou sílu věnuju
Přinutím tě všechno dobré vrátit
Nech mě vyhrát a osud zvrátit
Jen ty jediná mi rozumíš
To prázdno, samotu pochopíš
Tiše doufám, že se podvolíš
Že zůstaneš semnou, že mě si zvolíš
V tmavém zoufalství, na krok nevidět
Jedině tvá přítomnost rozzáří můj svět
Beznaděj a stíny krášlí hvězdný prach
Věř mi, že netoužím vidět tvůj zoufalý strach
Ve světě plném citu, se špetkou naděje
Mírem dosáhneš úniku, věř dál a nevzdej se
ČTEŠ
My Dark World
PoetryObčas sem hodím nějaký ty básničky/písničky mnou vymyšlené. Možná sem přihodím i nějakej ten svůj vymyšlenej citát. Nic moc od toho nečekejte, jsem amatér. 13.8.2017 - #16 v kategorii poezie