Útěk

1.kapitola

"Zlato, víš jak jsme se s otcem potkali... také nás k sňatku donutili a podívej, jak jsme šťastní!" Chlácholila mě máma. Vážně si myslí, že se to stane i mně? Že i já si najdu prince na bílém koni a zamiluji se do něj?

Máma si žila život jako z pohádky, ale to byla jen výjimka...

Musela jsem se rozhodnout hned. Hned teď a s těžkým srdcem.

"Máš pravdu, mami. Určitě bude skvělý." Předstírala jsem falešné nadšení. "Mám tě ráda." Objala jsem ji na rozloučenou. Dnes v noci uteču...

"Tak já půjdu dohlédnout na hostinu, ano?" Zašeptala mi do vlasů. Jakoby celý můj růžově vymalovaný pokoj potemněl, okny už nepronikalo světlo, ani mé tmavěfialové šaty, do nichž jsem se před pár minutami chtěla obléct a nikdy je nesundat, mi nezpříjemnily den.

"A zlato!" Zavolala máma od dveří.  "Jídlo máš schované v brašně spolu s mapou a pláštěm, abys na svém útěku nezmrzla." Odmlčela se. "Nejlepší je to přes Dürfensdorf na jih do Redfordského království, přijímají tam hodně služebných a není to tak daleko, aby ses mohla nepozorovaně vrátit po té hrozné události, kdy jsi utekla."

Vykulila jsem oči a mamka na mě mrkla.

"Kdyžtak napiš pod jménem sestřenice Agnes. Jó, a piš trošku staromódně, sestřenici bude touto dobou přes devadesát tři let!"

"Jak jsi to věděla?" Vydechla jsem.

"Jsi úplně stejná jako já, zlato." Houkla na mě ještě a poté zavřela dveře. Jako kdyby to ze mě spadlo. Byla jsem ráda, že o tom máma ví a že mě podpořila. Jenže co táta? Bude jistojistě zklamaný.

Povzdechla jsem si. Zbýval jen jediný úkol- vykrást se v noci nepozorovaně..

Ahoj! Jsem zpátky s novým příběhem. Vím, že jsem plánovala příběh vydat už v... srpnu..Ups!... ale neměla jsem vůbec čas. Začátek školy., spousta učení....

Každopádně jsem se konečně rozepsala a doufám, že bude mít příběh stejné ohlasy jako Záměna.💟