Útěk

3.kapitola

Celá jsem se třásla. Nevím, zda to bylo zimou nebo strachem, ale bylo to velmi nepříjemné. Už ani oř, na němž jsem seděla mi nedodával tolik tělesného tepla. Noc byla čím dál černější, že už skoro nešlo vidět ani na krok.

Tělem mi projela ostrá bolest, když jsem na chvíli usnula, a narazila do větve mohutného stromu.

"Au." Zamumlala jsem si spíš sama pro sebe a snažila se se svou lucernou něco vyčíst z mapy. Březový háj už byl jen chvíli cesty, proto jsem se zavrtěla v sedle a popohnala koně.

"Už tam budeme." Konejšila jsem ho.

Za pár chvil už šla vidět světla, linoucí se z dřevěných stavení a vzduch naplnil štiplavý pach kouře. Projížděla jsem temnými uličkami a modlila se, aby mě nikdo neokradl.

Když už jsem ztrácela naději, že najdu nějaké ubytování, přede mnou se objevila dřevěná cedule Hostinec.

Unaveně jsem vydechla a vešla do velké, alkoholem zapáchající místnosti.

První, na co mi padl zrak, byl obtloustlý muž, sedící u výčepu. Nejspíše majitel oné budovy.

Ten se usmál, tím však odhalil dvě řady zkažených zubů. Zachvátila mě nevolnost.

"Dobrý den." Pozdravila jsem a přistoupila k onomu podivínovi. Snažila jsem se nevšímat si dvou párů očí, které mě bedlivě pozorovaly od stolu. Patřily postaršímu muži, svírajícímu krygl od piva. Hlasitě jsem polkla a pokračovala: ".. máte volný pokoj?"

Mužův úsměv se ještě rozšířil a navrhl mi celkem přijatelnou nabídku za nocleh. Zaplatila jsem tedy onu sumu a vzala si klíče od svého pokoje. Ještě jsem rychle zavedla svého koně do stáje, zapáchající snad ještě více, než hospoda.

Poté jsem se vydala do svého pokoje.