Útěk

4.kapitola

Ať už jsem od místnosti čekala cokoliv, tak tohle se s tím vůbec nedalo srovnat. Podlaha mi vrzala pod nohama, když jsem obhlížela onen příbytek.

Postel byla taktéž rozvrzala a velmi nepohodlná. Teď jsem asi poprvé za celou dobu začala litovat, že jsem opustila mou teplou hebkou přikrývku a měkkou matraci.

Nahlédla jsem do skříně, jež byla po pravé straně postele a zasténala.

Je to jen jedna noc. Jedna noc.
Opakovala jsem si pořád dokola a při tom se snažila nemyslet, co všechno musí mít tato postel za sebou.

Jediným mým štěstím bylo, že jsem usnula celkem rychle, jelikož jsem byla velice unavená.

Probudila jsem se s rozbolavělými zády a neutichající bolestí hlavy, z toho, jak jsem se v noci bouchla o hranu postele.

Rychle jsem vzala brašnu s mými věcmi a vrátila podivínovi klíče od pokoje.

Poté jsem sedla na koně a uháněla dál.

Když jsem za koupcem zaostřila věžičky hradu, spokojeně jsem se usmála a vydala se dál. Potřebovala jsem si najít nějaké ubytování, a také práci.

Ani by se mi nesnilo, jak tento úkol může být těžký.

Chodila jsem od obchodu k obchodu, od hostince k hostinci, ale za boha jsem nemohla najít práci.

Alespoň, že jsem našla ubytování v o poznání lepším hostinci.