Pursued

1.

Kráčela tichou, osvětlenou ulicí. Už jen přes park a bude doma. Došla až na konec ulice a na chvíli se zastavila pod rozsvícenou lampou. Rozhlédla se kolem sebe. Předtím se jí zdálo, že na sobě cítí něčí pohled, ale když se dívala po osvětlené ulici, nikoho neviděla. Otočila se směrem k parku a znovu vykročila. Musela trochu zpomalit, aby si mohly její oči zvyknout na téměř úplnou tmu, která zde vládla. Ušla sotva pár metrů, když na sobě znovu ucítila něčí pohled. Ohlédla se dozadu, ale nikoho neviděla. Znovu otočila hlavu dopředu, aby viděla na cestu. Nebo počkat! Na chvíli se zastavila a tentokrát se otočila celá směrem k lampě na konci osvětlené ulice. Nepohnulo se předtím něco u té lampy? Pozorně se na lampu zadívala, ale nic se u ní nepohybovalo. Otočila se tedy zpět dopředu, pak ale uslyšela nějaké zapraskání. Rychle střelila očima zpět k té lampě, zadívala se na světlo, které z ní vycházelo. Vypadalo to, jako kdyby trochu poblikávalo. Nebo se jí to jenom zdálo? Ve chvíli, kdy se chtěla otočit a konečně odejít z tohoto temného místa, se ale lampa skutečně rozblikala, poté se ozvalo jakési zaprskání a lampa úplně zhasla. Lekla se. Celý park teď byl ještě temnější. Otočila se směrem, kterým předtím šla a co nejrychlejším krokem se snažila dostat na ulici, na druhé straně parku. Co chvíli otáčela hlavu dozadu, aby se ujistila, že ji nikdo nesleduje, protože se jí zdálo, že na sobě neustále cítí něčí pohled.

Mohla být tak v polovině cesty parkem, když jí přišlo, že se někde za ní něco pohnulo. Podívala se tím směrem a strachem měla srdce až v krku. Od té zhaslé lampy se oddělila nějaká postava, s největší pravděpodobností mužská, a mířila směrem do parku. Vykřikla a začala před neznámou postavou utíkat. Pokaždé, když se ohlédla, k ní byla postava o něco blíže. Po chvíli za sebou dokonce uslyšela dusot těžkých bot, tentokrát už se neohlížela, nechtěla se zpomalovat. Viděla, že konec parku je od ní už jen pár metrů. Dusot nohou se stále přibližoval. Zdálo se jí, že dokonce slyší dech muže, který ji pronásleduje, pak ale konečně vyběhla z parku ven. Rychle přeběhla ulici a ohlédla se dozadu. Nikde nikdo. Vrtalo jí hlavou, kam ten muž zmizel, ale měla příliš velký strach, než aby se tím více zabývala. Otočila se a rozeběhla se ke svému domu. Nezastavovala, dokud nedoběhla až ke vstupním dveřím. Odemkla si, vklouzla dovnitř a ihned za sebou zamkla. Podívala se z okna. Nikde nikdo nebyl, všechno bylo v pořádku, utekla mu.

Rozsvítila v chodbě a vyšla po schodech do patra. Přešla do svého pokoje, rozsvítila světlo. Došla až k psacímu stolu, ze kterého vytáhla svůj deník. Tohle nebylo poprvé, co jí někdo sledoval. Už se to stalo víckrát. Pokaždé, když se to znovu stane, vezme deník a zapíše do něj, co viděla. Sedla si na židli za psací stůl, vytáhla z přihrádky tužku, otevřela deník na nové, nepopsané straně, nadepsala datum, podívala se na hodiny, bylo přesně jedenáct hodin, a začala psát:

‚Je přesně jedenáct hodin večer. Právě jsem se vrátila. Šla jsem přes park. Někdo mě sledoval, byl to ON. Ten samý, jako vždy. Slyšela jsem dusot jeho nohou, dokonce jsem už slyšela i jeho dech, pak jsem ale vyběhla z parku a on zmizel. Mé obavy jsou stále stejné. Bojím se, že mě chce zabít. Dnes tomu byl nejblíže.'

Tak, první část nové povídky je tady. Nebude to nic extra dlouhého, vidím to tak na 2-3 díly. Doufám, že se zatím líbí, jestli ano budu ráda za hvězdičku nebo komentář. Ten komentář můžete napsat, i když se vám to nebude líbit, budu ráda za jakýkoliv názor. Další dílek vydám pravděpodobně zítra.