Pursued

3.

Za svitu svíčky slezla dolů z půdy, zastavila se u vchodových dveří a zkontrolovala je. V pořádku, byly zamčené. Přešla do obývacího pokoje, rozestavěla svíčky kolem svého deníku, podívala se na hodiny, poté napsala další zápis.

‚Je půl druhé. Venku je obrovská bouřka, vypnuli proud. Nahoře na půdě vítr otevřel to staré okno, musela jsem ho jít zavřít. V tu chvíli se zablýsklo a já jsem ho znovu viděla. Stál v té bouřce na mé zahradě. Zkontrolovala jsem vchodové dveře, ale jsou zamčené. Muselo se mi to zdát. Nemohl tam nikdo být. Asi začínám bláznit.'

S tužkou přešla ke dveřím na zahradu, aby zkontrolovala, že tam nikdo není. Nikdo tam nebyl, při otáčení zpátky ale zaregistrovala nějaký pohyb. Otočila se zpět. Nikoho neviděla, ale cítila, že ji někdo pozoruje. Zablýsklo se a v tu chvíli ho uviděla. Stál venku v dešti, skoro až u dveří. Vyděšeně vykřikla a běžela ke vchodovým dveřím. Byla zamčené! Tak jak to, že je někdo na zahradě? Vrátila se zpátky, podívala se ke dveřím na zahradu. Zablýsklo se, ale nikdo tam nebyl. Přešla zpět ke svému deníku a začala znovu psát. Tedy, chtěla začít, pak si ale všimla, že v něm je něco, co v něm předtím nebylo. Byl to nějaký vzkaz načmáraný nějakou silnou tužkou.

‚Zemřeš... Za chvíli už budeš mrtvá, zabiju, tě.'

Prudce se zvedla a rozhlédla se po pokoji. Strachem se jí podlomila kolena. Znovu ho spatřila. Tentokrát, ale nebyl venku. Byl přímo tady v pokoji, stál jen kousek od ní. Do tváře mu ale neviděla, měl ji skrytou ve stínu. Začal se k ní pomalu přibližovat. Ona se naopak odsouvala, dokud nenarazila zády na zeď. On se stále přibližovat, zablýsklo se. Myslela si, že konečně uvidí jeho tvář, že ji osvítí blesk, ale neviděla ji. Blesk muže sice osvítil, viděla jeho oblečení, jeho ruce, nohy, ale tvář byla stále ve stínu, jako by ani žádnou tvář neměl.

„K-kdo jste?" promluvila roztřeseným hlasem. „P-proč to chcete udělat?"

„Já?" ozval se v její hlavě hluboký hlas. „To ty to chceš udělat."

„Cože?" zašeptala. Pak už se neozvalo ani slovo, všude nastalo nekonečné ticho, které přerušovaly jen zvuky hromů.

Slunce, které ráno vyšlo, bylo po noční bouři velmi jasné. Pomalu se plížilo po zdi domu, až oknem vklouzlo dovnitř. Pomalu přelezlo přes stůl, kde se na chvíli zastavilo nad jakýmsi sešitem, zaujalo ho totiž, že v sešitě byla vytržená jedna stránka. Nejspíše ta poslední, která byla popsaná. Ale to slunce moc nezaujalo. Plížilo se dál a dál až se nakonec zastavilo u zdi. Něco ho tam zaujalo. Nejprve osvítilo zakrvácený nůž, poté mladou ženu. Seděla opřená o zeď. Kolem ní se rozlévala krvavá louže, která vycházela z její hrudi. Jednu ruku měla položenou v klíně, druhá se opírala o zem. Byla mrtvá. V ruce položené v klíně třímala utržený kus papíru a jakousi kartičku, i na to si letní slunce posvítilo, neprve se podívalo na utržený kus papíru, poté na kartičku:

Pátek 13. 6. 1913

‚Je přesně jedenáct hodin večer. Právě jsem se vrátila. Šla jsem přes park. Někdo mě sledoval, byl to ON. Ten samý, jako vždy. Slyšela jsem dusot jeho nohou, dokonce jsem už slyšela i jeho dech, pak jsem ale vyběhla z parku a on zmizel. Mé obavy jsou stále stejné. Bojím se, že mě chce zabít. Dnes tomu byl nejblíže.'

‚Je chvíli po jedenácté, přísahám, že jsem ho právě viděla na druhé straně ulice. Díval se do okna od mého pokoje.'

‚Je půl druhé. Venku je obrovská bouřka, vypnuli proud. Nahoře na půdě vítr otevřel to staré okno, musela jsem ho jít zavřít. V tu chvíli se zablýsklo a já jsem ho znovu viděla. Stál v té bouřce na mé zahradě. Zkontrolovala jsem vchodové dveře, ale jsou zamčené. Muselo se mi to zdát. Nemohl tam nikdo být. Asi začínám bláznit.'

‚Zemřu... Za chvíli už budu mrtvá, zabiju se.'

Tato osoba je pacientem s duševní poruchou.
Jméno: Christine Diverge
Porucha: paranoidní schizofrenie
Pozn. Osoba je momentálně pod lékařským dohledem na Psychiatrické klinice Johna Hopkinse v Baltimoru (Maryland), pokud je zrovna ve vaší blízkosti, informujte prosím neprodleně naši léčebnu.

Takže, poslední část. Snad se příběh líbil. Myslím, že konec překvapil. Za cover opěr děkuji úžasné @Nikolett_SK.