M&M One Shots [FF Marcus&Martinus CZ]

I'll not leave you [Marcus]

Tak tohle mi vážně ještě scházelo. Procházel sem se zasněženými ulicemi Osla s cílem pročistit si hlavu. Studené vločky dopadaly na mou tvář, kde hned na to roztály a mísily se s mými slanými slzami. Jak mi to sakra mohla udělat? Já ji věřil a jak mi to oplatila ona?! Já ji tak moc miloval a ona mě mezitím sprostě podvedla.

Pomalu jsem zamířil domů k našemu společnému bytu. Je mi jasné, že tam bude. O to líp, aspoň si to s ní budu moct vyříkat.

Potichu jsem odemkl vchodové dveře a vešel dovnitř. V kuchyni se sice svítilo, ale nikde v dohledu žádná živá noha. Pomalu jsem vyšel schody a nakoukl do naší společné ložnice. Ležela s hlavou na polštáři a nejspíše spala. Přešel jsem až k ní. Tváře měla mokré a oči načervenalé a napuchlé. Taky musela brečet. Posadil jsem se na postel vedle ní a něžně ji pohladil po tváři. Rozespale otevřela oči a zadívala se na mě.

,,M-Marcusi," zašeptala a posadila se. Zadíval jsem se do jejích tmavě modrých očí. Stále mě tak nepopsatelně přitahují, i přes to všechno, co mi udělala. Jsou nádherné, skrývají v sobě spustí jiskřivých hvězdiček.

,,Ahoj, Bibi," povzdechl jsem si. Nekonečně dlouhou dobu jsme si navzájem hleděli do očí. Můj pohled sklouzl na její drobné růžové rtíky. Tak moc jsem zatoužil je opět ochutnat. Potlačil jsem ten náhlý příval touhy a zhluboka se nadechl. ,,Lituješ toho?"

Sklopila pohled dolů a po tváři ji sjelo pár slaných slz. ,,Nikdy jsem ti nechtěla ublížit, Marcusi."

,,Tak proč jsi to udělala?!" Zvedl jsem hlas. ,,Byla jsi opilá nebo co?!"

Zavrtěla hlavou. ,,Něco málo jsem v sobě měla, ale nebylo toho tolik, abych nevěděla, co dělám."

Přikývl jsem. Na jednu stranu jsem byl rád, že se mi přiznala. No,na tu druhou bych ji nejraději jednu vrazil a vyhodil z domu.

,,A já ti věřil," zavrtěl jsem hlavou a zamrkal, abych zahnal proud slz, který se mi tlačil do očí.

,,Macu," vzhlédla ke mně. V očích se jí leskla slaná voda. ,,J-já, nebudu zapírat, že nevím, co jsem dělala. Nenávidím se za to. Nikdy jsem ti nechtěla tak moc ublížit, způsobit ti takovou bolest. J-já... Miluji tě a kdybych to všechno mohla vrátit, udělala bych to. Ale bohužel. Chci jen, abys věděl, že udělám cokoliv, pokud je nějaká možnost, abys mi odpustil..."

,,Nevím, jestli jsem na to dost silný," zavrtěl jsem hlavou. ,,Chtěl bych, opravdu moc."

,,J-já... Půjdu na potrat," nadechla se. ,,Nechci, aby ses díval na dítě, které ti způsobilo tolik bolesti."

Povzdechl jsem si. ,,Víš jistě, že je jeho?"

Mlčela. To jsem si myslel. Chytil jsem její dlaně do mých a bříšky palců ji pohladil po zápěstích. ,,Stejně jako toho debila to může být i moje dítě. A pak bych si v žádném případě nepřál, aby sis ho vzala."

,,A-ale co když je přece jen..."

,,Nechci, aby sis ho vzala," zavrtěl jsem hlavou. ,,I v případě, že je jeho. Já tě miluji, Bibi. Pomůžu ti se vším. Nenechám tě na to samotnou."

,,Děkuji," rozbrečela se. Objal jsem ji. Hlavu si odložila do důlku mezi můj krk a rameno, po kterém si stékaly její slzy a smáčely mé tričko. Dlaní jsem ji pohladil po vlasech a zanechal jí v nich jeden polibek. Sám si nejsem jistý, jestli teď dělám dobře, ale mám ji moc rád na to, abych ji opustil. A jestli to dítě přece jen bude moje, pak věřím, že budu nejšťastnější člověk na světě.

***

,,Bibi!" Vběhl jsem do místnosti, kde moje princezna ležela celá zpocená v nemocničním křesle a kolem ní spousta doktorů. Přiběhl jsem k ní a silně ji sevřel dlaň. ,,Princezno," políbil jsem ji na čelo. ,,Přijel jsem hned, co to bylo možné."

,,Tak, zatlače znova," naváděla doktorka Bibi k dalšímu kroku. Pevně jsem ji držel za ruku a sem tam jí věnoval polibek na čelo.

,,Pojďte, ještě naposled," povzbuzovala ji doktorka. Bibi vykřikla a o nedlouho později se místností rozezněl dětský pláč. V jinou chvíli by mi to zřejmě rvalo uši, ale dnes jsem ten pláč vnímal jako rajskou hudbu.

,,Gratuluji, máte chlapečka," usmála se na nás doktorka a podala Bib do náruče drobounké tělíčko. Když se malý ocitl v Bibiiné náruči, přestal plakat, jen sem tam vzlyknul.

,,Lásko," sklonil jsem se k ní a přitiskl se jí na rty.

***

,,Můžete jít dál," pokynula nám sestra. Bibi vstala a já ji hned následoval. Před sebou jsem tlačil kočárek se sotva týdenním Joshem.

,,Vážně to chceš vědět?" Zarazila mě Bibi, než jsem se posadil na židli v kanceláři.

,,Už jednou jsem ti řekl, že i kdyby byl jeho, nenechám tě v tom samotnou," pohladil jsem ji po tváři a lehce jí na to samé místo políbil.

,,Takže tedy," ujala se slova pracovnice. ,,Nechal jste si dělat testy, jestli je Josh opravdu váš syn. A podle nich tomu skutečně tak je."

V tu chvíli mi že srdce spadl obrovský balvan. I když jsem byl připraven se smířit i s druhou variantou, tuhle jsem uvítal radši. Jsem táta. Táta toho nejkrásnějšího chlapečka. Mám tu nejlepší přítelkyn, kterou, i přes to, že mě podvedla, nepopsatelně miluji...