My dad is a drummer?! -BVB-

-15-

Probudila mě obrovská rána, potom hned smích. Otevřela jsem oči a podívala jsem se na mobil kolik bylo hodin. To si dělají srandu ne?! Jsou tři hodiny ráno. Vstala jsem z postele a šla se podívat na chodbu, a co jsem neviděla. Jake, Jinxx a táta se snažili dostat Ashe nahoru do prvního patra do jeho pokoje. Ash se šíleně smál. "Ashley Purdy! To by stačilo tady se spí!" křikla jsem na něj. "Myslíte že je naštvaná?" zeptal se Ash kluků. "Ne Ashy ona není naštvaná, ona zuří" řekl táta. Ashley se začal zase smát. "Co se tu děje!" řekl najednou někdo za mými zády. Otočila jsem se a viděla Andyho jak se opírá o furta dveří. "Ježíš, ještě ty jsi tu chyběl" odfrkla jsem si.

Bylo asi půl 6-té když se mi povedlo zahnat kluky do postele, vždy když už jsem byla v posteli za mnou přišli že nemůžou spát nebo něco podobného. Začala jsem si myslet že už neusnu. No nic. Vstala jsem asi okolo půl 9-té. V domě byl ještě klid. Což znamená že všichni spí. Došla jsem tedy do kuchyně, v poličkách jsem vzala 5 skleniček nalila jsem do nich vodu, do každé skleničky jsem dala šumivou tabletu. Skleničky jsem dala na tác a šla do prvního patra. Nejdřív jsem došla k Andymu. Položila jsem tác mu skleničkami na noční stolek a sedla si k němu na postel. "Andy. No tak Andy vzbuď se. Máš na stolku vodu, vypij to" řekla jsem a dala mu pusu na čelo, tvář a rty. Zabručel něco ve stylu už vstávám. Vzala jsem si tác a šla k tátovi. Položila jsem mu skleničku na stolek, opatrně ho vzbudila a řekla mu že to má pak vypít. Takhle jsem to udělala i u ostatních.

Po půl hodině co jsem dělala v kuchyni palačinky jsem slyšela dupání po schodech. Podle zvuku to byl nejspíš Andy, jelikož šel spát jako první tak bude taky brzy na nohách. "Ahoj zlato co jsi mi udělala dobrého k snídani?" řekl hned když mě objal zezadu okolo pasu. "Palačinky s jahodami a Nutellou" řekla jsem mu a obracečkou ukázala na Nutellu kterou jsem měla na lince. Andy mě hned pustil a sahal po Nutelle. Plácla jsem ho obracečkou po ruce. "Ani na to nemysli" řekla jsem výhružně a ukázala na místo u stolu. "Ale no tak" zakňučel a šel si sednout. 

Po chvíli jsem měla hotovo. Dala jsem talíř plný palačinek na stůl. K tomu jsem přidala Nutellu a nakrájené jahody. Došla jsem ke schodům "Snídaně!" křikla jsem do patra. Sedla jsem si k Andymu ke stolu a čekala na kluky. Po chvíli se ozvalo dupání. Jako by jsem tu měli stádo slonů. Kluci si sedli ke stolu a začali sahat pro palačinky a jahody s Nutellou. Kradli si jídlo z talíře. To už mi došla mi trpělivost. "A dost! Sakra kluci to se neumíte normálně podělit o jídlo, nebo co?!" řekla jsem dost nahlas. Všichni se zarazili. Sklopili hlavy. "Promiň" řekli sborově. Sebrala jsem se a šla do obýváku. Nechala jsem je tam, ať si dělají co chtějí. "Vidíte co jste udělali blbové" slyšela jsem na ně mluvit Andyho. Sedla jsem si na gauč a pustila si televizi. Zrovna dávali nějakou pohádku.

Po hodině co pohádka skončila jsem si šla vzít jablko. Kluci byli nejspíš u sebe v pokojích nebo zkoušeli. Vrátili se mi staré vzpomínky na matku a jejího ex přítele, na to jak mě znásilnil a ještě se tomu smál... 

 Došla jsem do svého pokoje a vzala jsem si cigaretu, na elektronku jsem neměla chuť. Potřebovala jsem nikotin, když jsem je měla tak jsem šla na terasu, sedla jsem si na schody. Zapálila jsem si cigaretu. Slyšela jsem jak se táta baví s Andym, říkal mu aby si se mnou šel promluvit. ale já nechci s nikým mluvit. 

Po chvíli přišel Andy. Samozřejmě jsem mu nabídla cigaretu. S úsměvem jí přijal. Taky jsem se na něj usmála. Miluji jeho úsměv, jeho tetování, jeho oči, prostě ho miluji celého. "Hell zlato co to bylo dneska ráno v té kuchyni?" zeptal se mě opatrně. Mlčela jsem. "No tak Hell, co se děje?" ptal se znovu, nenechal se odbýt. Cítila jsem jak se mi hrnou slzy do očí. No super. "Ne, Hell no tak neplakej prosím. Ty víš že mě ničí když tě vidím plakat. Prosím řekni mi co se děje" řekl smutně. "Neřeš to prosím" zavzlykala jsem. Andy strnul. "Ale no tak máme si říkat všechno Hell!" vyhrkl najednou. "Andy, neřeš to. Prostě to neřeš!" vzlykala jsem ještě víc. "Sakra Erico, no tak víš že se ti uleví když mi to řekneš?" zeptal se mě Andy.  Jen jsem zakroutila na nesouhlas hlavou. "Andy prosím nech to být" řekla jsem mu a setřela si slzy. Vstala jsem ze schodů a šla do domu. Byla jsem zrovna v obýváku kde byl i zbytek kapely když mě chytila Andyho ruka. "Hell sakra neutíkej!" řekl mi a zesílil stisk. "Au! Andy to bolí!" zakňučela jsem. Povolil stisk. "Promiň, ale nemůžeš furt utíkat, Erico řekni mi to!" naléhal na mě dál. "Znásilnil mě! Stačí ti to?!" zakřičela jsem na něj. Andy strnul. Všichni upřeli pohled na mě. "Kdo tě znásilnil Erico?!" řekl táta naštvaně. "Mámy bývalí přítel!!" vyštěkla jsem. Bolelo mě o tom mluvit. Vyškubla jsem se Andymu a běžela do chodby, obula jsem si boty a vyběhla jsem ven. Venku foukal vítr a silně pršelo. A je to tu zase, pomyslela jsem si...

Byla jsem venku asi dvě hodiny, stále pršelo seděla jsem na nějaké lavičce kousek od lesa. Ze tmy se stále ozývalo kňučení a slabé štěkání. Bylo tam štěně, v papírové krabici. Vstala jsem a viděla krásné špinavé štěňátko. Bylo maličké, když mě vidělo snažilo se vyskočit z krabice. Vzala jsem ho do náruče a přitiskla si ho k sobě. Sedla jsem si zase na lavičku a přemýšlela. Po chvíli před lavičkou zastavilo černé auto a v něm byl Andy. Vyběhl za mnou a pevně mě objal, až štěňátko začalo kňučet. "Erico tak moc jsem se o tebe bál, pojď jedeme domů jsi celá promrzlá. Polož to štěně a jdeme" vyhrkl na mě. Zakroutila jsem nesouhlasně hlavou. "To štěně jde se mnou" řekla jsem mu a přitiskla si ho víc k sobě. Klepala jsem se zimou, stejně jako to malé v mém náručí. Andy si toho všiml a dal mi svojí koženou bundu. Dovedl mě do auta a sám pak nastoupil. Zapnula jsem si bundu jen na půl abych do ní mohla schovat promoklé štěně. "Budeš mít mokrou bundu" řekla jsem mu smutně. "Erico, ta bunda je teď jediné co mě nejméně zajímá" řekl a pohladil mě po tváři. Potom už se věnoval řízení...  

                                                                                                                                                         1105 slov

TAK JO LIDIČKY, KONEČNĚ JSTE SE DOČKALI!!! JE TU DALŠÍ KAPITOLA MOJÍ KNÍŽKY. OMLOUVÁM SE ALE NEMĚLA JSEM BUĎ ČAS PSÁT NEBO JSEM BYLA MOC LÍNÁ. PŘIZNÁVÁM SE ALE SNAD SE VÁM BUDE TAHLE KAPITOLA LÍBIT. BCrazySisitersK