Zďoví hřích

227 17 5
                                    

„Co tu chceš?" Poděsila jsem se
„Ty taky?!" Rozeřvala se na mě Kateřina z Afér.
„Co taky?" Nechápavě jsem zakroutila hlavou.
„Ty ho taky lavuješ?" Vyvalila na mě Kateřina.
„K-k-koho miluju?" Náhle mě ovládla velká agresivita. Ta čůza půza mi ho přece nemůže čornout, když už jsem skoro u cíle.
„Nemusíš ze sebe dělat ještě větší krávu než si!" Zařvala.
„Cos to řekla? Zopakuj to?!" Teď jsem už byl opravdu rozzuřená vřená.
„Hele ptáček!" Ukázala jsem dozadu. Otočila se a já po ní skočila. Začala jsem jí oždibovat a škubat vlasy. Ona mě rýpat do očí i když to bylo zakázané, řekla mi to hešteg to nebylo do očí! Nato k nám vtrhli Alexandr a Jan. Jan mě odtrhl od té svině, jeho dotyky byly tak surově jemné, až mě to vztušovalo. Začala jsem si představovat jak spolu děláme naše první dítě. Bylo to tak okouzlující. Byl tak hubeně svalnatý. Z mých dark myšlenek mě probudil Alexandrův odporně krásný řvev. Co to se mnou je? Nad čím to zas rozmýšlím??
„Co to tu provádíte za neplechy? Vy svině!
Jan pow.
Svině? Alexandrův slovník byl tak rajcovní.
„Achh" Omylem mi vyjelo u pusy.
Všichni mě uzřeli a dámy zčervenaly. Akorát Alexandr byl takový podrážděný. Jako by měl nějaký problém, teda aspoň myslim.
Najednou se oddělil od Kateřiny. A pelášil ke mně. Chytl mě za ruku a táhl mě pryč. Jeho suché zvráscené ruce mě tak vzrušovaly.
„Achch!" Začal jsem slintat. Doufám, že si ničeho nevšiml. 
„Laskavě to ach nevyslovuj na veřejnosi! Je to nemravné! Ihned po tom co to dořekl, mě přitiskl ke zdi. Ztopořil se mi. Doufám, že to Alexandr nezbystřil. Doufám marně. Podíval se na mého kámoše ferdu. Nahodil divný pohled, uskočil. Podíval jsem se mu do očí. Rozbrečel se a co nejrychleji utekl.
"J-j-Jane!!!" Slyšel jsem za sebou.

Milostný pětiúhelník Alexandrových kumpánů -- BALEXANDR --Where stories live. Discover now