O bezdomovci Karlovi
Toto je Karel. Už pět let žije bezdomoveckým životem. Spolubezdomovci mu říkají Kája, Kájík nebo občas taky nádražník, protože žije na Hlaváku.
Když jako bezďák začínal, bydlel na Václaváku, ale časem ho to množství lidí začalo srát a přestěhoval se na Hlavák. Zapomněl jsem zmínit, že je obrovskej úchyl na vlaky už od malička ho vzrušovaly. Ve svých patnácti letech mu diagnostikovali nemoc při které trpíte neuvěřitelnou nutností zaprcat si s vagónem. Karel se rozhodl dát nemoci volný průběh a pravidelně chodíval na nádraží k zítce pohoňkat si nad projíždějícími vlaky. Pro jeho smůlu občas trefil mrdkou čelní sklo lokomotivy a občas taky nějaké otevřené okno vagónů první třídy.
Časem se nemoc stupňovala a když Karlovi bylo sedmnáct rozhodl se jít si poprvé doopravdy zašukat s vlakem. Vkradl se na opuštěné nákladové nádraží a našel si vagón. Strkal to do všech otvorů, ale nejvíc se mu líbil ten otvor na kolík kterým se spojují vagony, byl jako udělaný na míru na jeho neposedného šulína.
Začal tohle nádraží navštěvovat pravidelně a jednou tam potkal jednoho nelegálního přistěhovalce ze Španělska. Jmenoval je Juan [Chuan] ale Karel to neuměl vyslovit a tak mu říkal Juchan. Juchan měl stejnou úchylku jako Karel a stali se z nich nejlepší přátelé. Později spolu chodili v noci na Hlavní nádraží a píchali nejdřív vagony druhé a časem i první třídy. Jednou dostali dokonce chuť mrdnout si s lokomotivou. Šoustali tu lokomotivou až do rána a málem je chytl strojvedoucí. Celá lokomotiva byla zalepená jejich géňou a tak ten den nemohla nikam vyrazit. Z Karla a Juchana se stali labužníci. Když jim bylo třicet pořídili si svoji vlastní lokomotivu. Pro jejich smůlu to byla tak drahá záležitost, že je to stalo všechny peníze co měli a ještě si museli půjčit.
Během měsíce se z nich stali bezdomovci. Exekutor jim dokonce zabavil lokomotivu, kterou stihli obšoustat jenom jednou, sice pořádně ale jen jednou. První dva roky vegetovali na Václaváku kde jim turisti hodně peněz na chlast, ale po čase jim začali chybět mašinky. "Přestěhovali" se na Hlavní nádraží. Rok tam píchání vlaky, ale jednoho večera Juchana přejel vlak a Karel tak přišel o jediného kamaráda co měl. Půl roku se bál vstoupit do kolejiště a jít si zašukat. Místo toho raději ležel na zemi pod zídkou kde dříve onanoval nad vlaky a v klidu si mastil ptáka.
Jednoho večera ho to začalo srát a rozhodl se, že šlohne lokomotivu a odjede daleko, někam kde ji bude moct píchat. Jediný s čím nepočítal bylo, že když zmizí něco o velikosti lokomotivy, tak si toho všimne POLICIE. Unikal týden, ale policie ho doběhla a jemu nezbilo než z vlaku za jízdy vyskočit. Je jasný, že to nemohl přežít.
A tak skončil poslední vlakofil v Čechách.
