Bojovníci lesa - Rudé probuzení (Kniha 2)

3. KAPITOLA

,,Jsem tak unavená!" zavrčela Slunkoocasá s plnou tlamičkou šťavnatého masa a zamračila se na Skřivaního.

,,Už to bude. Jen dovečeříme a vrátíme se domů." utěšil ji mourovatý kocour s vřelým úsměvem. ,,Hvězdnou kapku jsem tady dnes vůbec neviděl."

,,Samozřejmě, že ne." Slunkoocasé se vztekem zježily všechny chlupy na těle. ,,Jak jinak, nikdy nepomůže klanu."

Skřivaního zarazila její neobvyklá reakce, ale zůstal raději zticha a pokračoval v jezení.

,,To už se raději bude starat o Blátivý klan, než o Sálající klan." mňoukla Slunkoocasá pro sebe a z očí jí vylétly blesky.

Jakmile válečníci dojedli, odebrali se k východu z karantény a sprintovali okrajem lesa k táboru Sálajícího klanu, na cestu jim svítil dlouhý pás hvězd, který se Slunkoocasé odrážel v očích, jak oblohu sledovala.

,,Myslíš, že to dělá Hvězdný klan schválně?" zakřičela udýchaně na kamaráda.

,,A co?" zasmál se válečník.

,,Seslal na nás takovou nemoc." vzdychla zrzavá kočka a zastavila se. ,,Už nemůžu."

Skřivaní zpěv doklusal k ní a jemně se o ni otřel. ,,Pojď, pomůžu ti. Už musíš být unavená."

Les byl zahalen pod rouškou temnoty a dva kamarádi v dálce viděli hlídku Sálajícícho klanu jak mizí za kopcem. Pak uslyšeli hlasité zavolání Soví hvězdy.

,,Svolává klan. Pospěšme si." popohnal mourovatý kocour dopředu.

Válečníci se proplížili houštím zrovna v ten moment, kdy se zbylí válečníci shromáždili pod vyvýšeninou. S velitelkou na kopci seděla i Říční kapka a na druhé straně Hvězdná kapka, tvářila se nervózně.

,,Ne!" proběhlo Slunkoocasé hlavou. ,,Soví hvězda určitě poznala, že se stýká se Žhavookým!" Zrzavá kočka zmateně sledovala tři kočky na kopečku.

,,Sálající klane, dnes se setkáváme pod noční oblohou jen proto, že už nebude nikdy jindy čas. Říční kapka zítra odchází do karantény a tam zůstane do té doby, než se válečníci nevyléčí. V táboře Sálajícího klanu bude proto k dispozici jako léčitel Krvavý flek."

Kočky souhlasně zamručely, ale Říční kapka jen tiše seděla s hlavou svěšenou dolů.

,,Hvězdná kapka měla vize." pokračovala velitelka a svýma očima se zachytávala na všech válečnících. Slunkoocasé se na jednu stranu ulevilo, ale na druhou litovala toho, že svou kamarádku před Skřivaním zpěvem tak osočila.

,,Její vize trvají už od té doby, co nemoc propukla. Určitě si všichni pamatujete povídky o Tichém klanu."

Sálající kočky na sebe nevěřícně koukaly.

,,Ano, přesně tak. Její vize mluví o přímém potomkovi léčitele Tichého klanu. Jen ten zná lék." křikla Soví a otočila se na Hvězdnou kapku, která souhlasně přikývla.

,,Jistě, a kde ho asi najdeme?! Skupina, která se nechtěla přidat k Sálajícím je kdoví kde." obořil se proti velitelce Pírkošum.

,,Ty ho taky hledat nebudeš." procedila Soví mezi zuby ostře a uzemnila černobílého kocoura pohledem.

,,Slunkoocasá?" podívala se Hvězda na válečnici. ,,Najdeš ho a přivedeš do tábora."

,,Cože?!" zasyčela Hvězdná kapka. ,,Slíbila jsi, že vyšleš mě!" švihla vztekle ocasem, ale pod přísným pohledem černobílé kočky se zase velmi rychle uklidnila.

,,Cože?" sykla Slunkoocasá a připlížila se mezi kočkami blíž k vyvýšenině. ,,Proč já?"

,,Protože jsi skvělá bojovnice a jen tak něco tě nezlomí. Říční kapce vydal Hvězdný klan zprávu, že je to cesta Slunce samotného, ne Vody jako doprovodu."

,,Voda by se totiž pod žárem Slunce vypařila." mňoukla Říční a podívala se na velitelku, jakoby význam zprávy znaly jen ony dvě.

,,Přebíráš mi místo v klanu, zrádkyně!" ohnala se Hvězdná kapka po Slunkoocasé jak seskočila dolů z vyvýšeniny.

,,Nic ti nepřebírám, tak rozhodl Hvězdný klan!" rozzuřila se válečnice a kopla bílou kočku do boku.

,,Ty zrádkyně!" zasyčela Kapka a sekla drápy přes Slunin čumák.

,,Nic jsem ti neudělala, nemohu za to." naježila se Slunkoocasá a udeřila bílou kočku takovou silou, že odlétla daleko od všech válečníků. Pokusila se zvednout, ale nohy ji neposlouchaly.

,,Jdeme." přiběhla k ní Říční kapka, stiskla kůži za krkem a odvlekla raněnou do pelechu.

,,No, teď máš aspoň jistotu, že tě nebude pronásledovat." zavtipkoval Skřivaní a jemně otřel kapající krev z růžového čumáčku kamarádky.

,,A kdoví, třeba to tak Hvězdný klan chtěl." dodal.

Skřivaní vlezl do válečnického pelechu, ostatní se unaveně myli a povídali si o Tichém klanu a jeho záhubě.

,,Minutku." ozval se za Slunkoocasou velitelčin hlas, válečnice otočila hlavu.

,,Vyjdi už zítra. Přiveď ho co nejdříve, prosím." zamumlala Soví hvězda.

,,Pokusím se." zívla zrzavá, vkročila do pelechu, uložila se vedle Skřivaního a v mžiku usnula. Kamarád jí ještě pročesal jazykem srst.

,,Pst." ozvalo se v pelíšku. Slunkoocasá sebou trhla. ,,Pst." ozvalo se to znovu.

Zrzavá válečnice otevřela oči a uviděla Zlatohřbeta, jak prostrkuje hlavu do doupěte válečníků.

,,Ještě ani nevyšlo slunce, co potřebuješ, Zlatohřbete?" zašeptala Slunkoocasá a tiše prokráčela mezi spícími válečníky tak, aby nikoho nevzbudila.

,,Půjdeš na cestu. Jakým směrem se vydáš?" zeptal se jí bývalý válečník.

,,To ještě nevím..." vzdychla Slunkoocasá. ,,Vždyť ani nevím, zda Tichý klan vytvořil nový tábor."

,,Meruňka by ti mohla poradit." položil jí zrzavobílý kocour tlapu na tlapu. ,,Opravdu."

,,Anebo bych mohla zajít do města dvounožců a najít Ztracenou tvář." napadlo Slunkoocasou, ale hned zase zatřásla hlavou, jelikož Zlatohřbet pokračoval.

,,Zeptej se jí na Šedého zajíce."

,,Dobře." přikývla zrzavá válečnice a Zlatohřbetovi poděkovala.

Jak probíhala táborem, všimla si dvou odlišným očí, jak na ni z léčitelského pelechu zlostně koukají. Byla to Hvězdná kapka. ,,Změnila se tak moc." pomyslela si Slunkoocasá a raději rychle opustila tábor.