Hope McCall ✔️

E Y E S

H O P E

,,Tohle nemůžeme! Ne ve škole! Ne když na tebe mám být naštvaná!" odtáhnu se trochu od něj, aby jsme si viděli do očí.
,,To je ale tvoje vinna!" brání se. Pustí mě a podá mi ze země můj batoh.
,,Moje?" zadvím se.
,,Nemáš do školy nosit takovýhle oblečení, víš jak je to pak těžký?" ušklíbne se.
,,Ale to je zas tvoje vinna, že mám na sobě tohle. Nemáš mi lhát!" prohlídne si mě od hlavy až k patě.
,,Možná budu lhát častěji!" zavrtím nad ním hlavou.
,,Tak to tě pak možná vymněním za Isaaca!" řeknu jakmile se vydám do Coachovi třídy. Chvíli se ani nehne, ale pak mě doběhne a zastaví mě. Nestihne však nic říct, protože nás někdo přeruší.

,,Co já!?" vyjde Isaac z vedlejší chodby. Asi taky míří na poškolu. To je teď všal vedlejší. Co všechno slyšel!?
Vytřeštím na něj oči a nejsem schopná ze sebe něco dostat.

,,Že jí lezeš na nervy." řekne prostě Stiles. Isaac se otočí jeho směrem. Chvíli se ani nehne až nakonec pohodí rameny.
,,A já už si myslel.." poklepu ho po rameni.
,,Isaacu?" otočí se opět na mě.
,,Hm?" ušklíbne se.
,,Nikdy!" jen mi pošle vzdušnou pusu a vydá se pryč. Divný. Má být taky poškole.

,,To snad.. On.." nestihnu se však vyjádřit, protože mi Stiles přiloží dlaň přes pusu, aby mě umlčel.
Zvednu obočí. Nechápu jeho chování.
Nakonec ruku sundá, ale poklepe si na ucho. Nejdřív si myslím, že mi tím naznačuje, že Isaac může poslouchat, ale pak to uslyším. Vrčení.
Stiles se přiblíží ke zdi a nakolnec nakoukne do chodby ze které předtím přišel Isaac. Udělám totéž.

Je to snad vlk? Myslím opravdový vlk! Oba se narovnáme a podíváme se na sebe.
Jediná cesta ze školy je jít dál touhle chodbou, ale jestli tak uděláme, vlk v pravé chodbě nás uvidí a nejspíš půjde po nás.
Stiles kývne směrem k chodbě, kterou musíme jít.
Zavrtím hlavou a kývnu směrem do chodby s vlkem.
Bez dalšího varovaní mě však chytne za ruku a rozeběhne se rovně. Jakmile míjíme chodbu na pravo, zahlédnu jak se vlk dá do pohybu.
Dám se tedy do běhu a srovnám se se Stilesem. Když však prudce zahne vlevo, uklouznu a spadnu na zem. Zastaví se a pomůže mi se zvednout.
Když se ale postavím na pravou nohu, zabolí mě kotník a začnu padat znovu, naštěstí mě Stiles tentokrát zachytí.
,,Asi mám zvrtnutej kotník!" oznámím mu, když se na mě polekaně podívá.
,,Sakra!" zanadává a oba se rozhlídnem. Po vlkovi ani stopy.
,,Musíme jít dál!" rozhodnu nakonec. Podívá se mi do očí.
,,Nemůžeš chodit! Navíc jsme v suchu.." zvednu na něj obočí.
,,Jsme v Beacon Hills, asi už nikdy nebudeme v suchu." opravím ho. Stiles mi pomůžes dokulhat ke zdi, o kterou se následně opřu. Shodím z ramene na zem můj batoh a Stiles udělá totéž.

,,Počkej tady. Hned jsem zpět!" jen kývnu a on odběhne za roh.
Po chvíli přede mnou však přistane na zemi. Okamžitě se k němu skloním.
,,Nechápu co na něm vidíš." promluví někdo. Stiles se mezitím posadí a oba se podíváme na muže stojícího před námi.
,,Ty!" poznám neznámého.
,,Kdo jsi!?" udělám opatrně krok v před. Natáhne však jen ruku dopředu. Ale ne mým směrem. Stilesovým. Zvedne ho do vzduchu a začneho ho škrtit. Vyděšeně to sleduju.
,,Já jsem starší verze tebe." řekne klidným hlasem, jakoby se nechumelilo.
,,Přestaň! Co po mně chceš!?" dojdu zpět ke Stilesovi a chytím ho za ruku. Podívá se mi do očí.
,,Chci aby jsi se naštvala." odhodí Stiles oproti skřínkám nalevo a následně napravo. Pak ho nechá spadnou na zem. Jen silou vůle.
Zařvu. Otočím se na něj a všechen vztek směřuju na něj. Chytí se za krk. Po chvíli padne na kolena. Nakonec mu zlomím ruku. Druhou.
Dojdu k němu, strhnu mu z hlavy kapuci. To co pod nimi spatřím. Oranžově svítivé oči. Ne jak má Kira. Sytě oranžové oči.
,,Aa, už jsou tady!" silně mě praští do hrudi až odletím vzduchem dobrých 5 metrů vzad.

,,Hope!" Stiles mě zachytí a tím dosáhne akorát toho, že přistanu na něj. Oba zvednem pohled, když neznámý prosto zmizí. Podíváme se navzájem do očí. Když se tak ale stane, Stiles se zadiví ještě víc.
,,Co?"
,,Tvoje oči." zavřu je a odkloním se. Po chvíli kdy se uklidním, se postavím a Stiles udělá totéž.

Někdo v dálce začne křičet.
,,Není to.." začne Stiles. Popadnu ho za ruku a rozeběhnu se za křikem.
,,Lydia!" dořeknu.

Kotník mě už tolik nebolí, ale to bude nejspíš jen adrenalin.
Křik už utichl. Víme však odkud šel. Venkovní hřiště. Ale co tu Lyd vůbec dělá?
,,Už jsme skoro tam!" zakřiknu to, protože když odpobočíme, objeví se před námi opět vlk. Není to ten stejný. Tenhle je čistě bílí, ten předtím byl hnědej. Ale nevystartuje po nás. Jen tam stojí, jakoby nechtěl abychom se dostali ven.
Zatáhnu Stiles zpět do chodby, ze které jsme právě vyběhli a vysvětlím mu plán.
,,Takže, mám plán!" řeknu bez dalších servítek.
,,Na plány jsem tu já!" řekne dotčeně. Rozhodnu se to ignorovat a vysvětlím mu co a jak."
,,Necháš mě jít první. Já se postarám o vlka a ty kolem nád proběhneš ven." zamračí se.
,,Přesně proto jsem tu na plány já! Snad si nemyslíš, že tě tu nechám!?" protočím oči.
,,Měj trochu důvěry!" chvíli si jen hledíme do očí až nakonec kývne na souhlas.
,,A ať se děje cokoliv, prostě běž a neotáčej se!" zavrtí hlavou, než však něco stačí říct, vejdu do chodby.

Zavřu oči, zhluboka se nadechnu a vydechnu, a pak oči opět otevřu. Cítím to. Tu změnu.
Natáhnu ruku směrem k vlkovi a přivřu lehce oči. Začnu myslet na bolest.
Po chvíli se vlk začne vzpírat, nakonec si lehne v bolesti na zem.
,,Běž!" podívám se na Stilese. Podruhé se mi šokovaně podívá do očí, ale pak už neotálí a vyběhne, když proběhne kolem vlka, dám se taky do pohybu. Obejde ho a začnu směrem k hřišti couvat.

Stiles mě chytí za ruku a já opět ucítím tu změnu. Jakoby všechen vztek ze mě náhle vyprchal.
Vlk se postaví, chvíli mu však trvá než se vzpamatuje. Toho využijeme a vyběhneme konečně ven ze školy.
Uprostřed hřište na zemi leží Lydia a nad ní se sklání Scott s Isaacem.

A pak uvidím opět muže v černé kapy jak se přibližuje zezadu k Malii, která stojí opadál za Isaacem.

,,Malio!" zakřičím. Všichni se na mě otočí, já se však soustředím na neznámého.
Podívá se mým směrem. Nic nedělá. Asi nečekal, že se dostaneme ven.

Napřáhne ke mně a Stilesovi ruku. Uběhne jedna sekunda. Vše kolem mě se zastaví. Vidím jak k nám míří jakoby 'silová vlna'. Druhá sekunda. Udělám krok před Stilese.
Třetí. Opět to ucítím. Ten hněv, který ve mně roste. Čtvrtá. Odrazí nás to se Stilesem zpět. Páta? Tma. Ticho. Samota.