V moci draka

1.kapitola- Ne moc milé seznámení

První kapitola je tu! :3

Vzbudil jsem se brzo, jako každé ráno.A i když je to dnes osmnáct let co jsem na světě, pro mě to byl jen další den v mém nudném životě. Oblékl jsem se a rovnou zašel za otcem, vím, že mi bude chtít popřát, i když se o to neprosím. Otevřel jsme dveře od jídelny a střelil pohledem po mém otci, sedícím v čele obřího stolu. Usadil jsem se po jeho pravici a dal se do jídla. Po snídani mi vysvětlil podrobnosti k mému dárku. Čekal jsem nové sedlo na draka, brnění, nebo třeba meč. Ale on mi dal...člověka. Když mě bude štvát, nechám ho sežrat mým dráčkem. Uculil jsem se pro sebe a následoval otce do vězení. Prý je to nějaký válečný zajatec a mohl by se mi hodit. Prý na vybíjení energie. Jen jsem nad tím protočil očima a sledoval dva strážné jak otevírají celu.

Probudili mě až sluneční paprsky, které mě, jako každé ráno, málem oslepily. Pootevřel jsem oči a párkrát zamrkal, abych si alespoň trošku zvykl na světlo. Posadil jsem se a promnul si bolavá záda. Na tvrdé zemi se moc dobře nespí. Nevím, jak dlouho jsem tu. Skoro ani nevím, kdo jsem nebo jak jsem se sem dostal. Povzdechl jsem si. Z mého "přemýšlení" mě vytrhl rámus z otevírání cely. Otočil jsem se a mírně se přikrčil.

Moc mě nezajímalo co by se s tím človíčkem stalo, ale když už tu jsem.... "Půjdeš se mnou." Neptal jsem se ho jestli je toho vůbec schopný, nějak mě to ani nezajímalo, sledoval jsem ho povýšeným pohledem a čekal jestli se zvedne sám, nebo mu budu muset pomoct.

Prohlédl jsem si ho a mírně se osil. Z tohohle nemám dobrý pocit. Opatrně jsem se zvedl ze studené země. Okamžitě se mi rozklepaly nohy, ale snažil jsem se zůstat klidný a udržet rovnováhu. Kulhavým pohybem jsem se k němu nějakým zázrakem došoural. Stále jsem byl mírně přikrčený. Co mi udělá? Jdu na popravu? Nebo budu nějaká jeho... Hračka?

Bojí se mě? To je dobře. Ušklíbl jsem se. Nasadili mu obojek s dlouhým řetězem, vzal jsem ho za ten řetěz a táhl ho do svých komnata. Málem u toho několikrát spadl, ale koho to zajímá? Mě ne. Švihl jsem s ním kamsi do rohu o zem a odešel se zcivilnit do koupelny. Mám pak trénink, takže jsem se v koupelně nasoukal do brnění, chvíli mi to zabralo. "Ode dneška mi budeš říkat pane, a budeš plnit každý můj rozkaz." Oznámil jsem mu, když jsem se vymotal z koupelny.

Nasoukali mi kolem krku obojek s řetězem. To mě mají za psa? Neutekl bych, skácel bych se k zemi hned během chvilky. Jenže on mě stejně táhl tak silně, že jsem hodněkrát spadl. Motají se mi nohy, nemůže být trochu opatrnější?! Došli jsme do jeho... Místnosti. Hned mě hodil někam do temného rohu. Křikl jsem bolestí. Nevěnoval mi žádnou pozornost a prostě si odešel. Posadil jsem se a začal se rozhlížet. Třeba bych toho mohl využít a přece jen utéct. Během chvilky byl zpátky. ,,Ode dneška mi budeš říkat pane s budeš plnit každý můj rozkaz." Oznámil, jako by se nic nedělo a tohle byla samozřejmost. Zamrkal jsem.

Upravil jsem si brnění. "A jestli mě budeš štvát nechám tě sežrat." Ten jeho vyděšený pohled stál za to "To tak, jestli bych ho měla sežrat, tak to bude moje smrt. Katsuo přestaň ho tak děsit a pohni zadkem!" Ozval se mi v hlavě hlas mé dračice. Protočil jsem nad tím očima a chytil ho za ten řetěz a odtáhl ho do koupelny. "Vykoupeš se a tady to si oblečeš." Ukázal jsem na hromádku věcí. Za řetěz jsem ho přivázal k jedné tyči, naštěstí ten řetěz je dlouhý, takže se neuškrtí když vleze do vany, nebo si půjde pro ručník, co je položený u oblečení. Odešel jsem z koupelny a sedl si na postel.

Zděsil jsem se. Nechá mě sežrat? Co je tohle za člověka?! Vzal mě za řetěz a zas mě silně táhl. Syčel jsem bolestí, občas rukou mírně naznačil, že mě to bolí. Ale on nic. Místo toho mě odtáhl do koupelny s tím, ať se vykoupu a převleču. Trochu se mi ulevilo, když odešel a nechal mi aspoň malinko soukromí. Sundal jsem si špinavé oblečení a s mírnou radostí vlezl do vany. Rychle jsem se umyl, osušil a oblékl do věcí, které mi dal.