Sebrané spisy: Magická zvířata na našem území

Hastrman

rovněž známý jako vodník

Klasifikace ČKS: XXX

Na začátku bych chtěla české kouzelnické populaci objasnit pár faktů, které ovšem naši nekouzlící sousedé neznají a své lži tak nevědomky šíří do svých příběhů a pohádek; přestože vodník skutečně je endemit na českém území, z Česka nepochází.

Tvor, který je odborně nazýván „hastrman", ale více známý pod slangovým mudlovským jménem „vodník", je důsledek neuvážených pletek mezi hastrmanci a vodním lidem ve vodách Velké Británie. Podle dochovaných kouzelnických spisů britských čarodějek a kouzelníků můžeme vyčíst, že do 13. století žádní vodníci neexistovali, ovšem v témže století došlo k protržení kouzelnické přehrady v Loch Ness Lake (dříve to bylo dvacetkrát větší jezero, než-li dnes) a dosud věznění hastrmaci (kteří byly Kouzelnickou radou* považováni za extrémně nebezpečné a kteří museli být dle dekretu Kryšpíny Úlisné uvězněni, aby neupoutávali tolik pozornosti mudlů) vnikli přes řeku Oich do vzdáleného jezera Loch Oich Lake, kde se bláznivě zamilovali do vodních lidí a ti do nich. Důsledkem této lásky byli právě stvoření tolik podobní vodních lidí, ale přeci tolik rozdílní; aneb hastrmani (pojmenování podle hastrmanců).

Příčinou Velkého stěhování hastrmanů bylo vyhlášení Burdocka Muldoona, dle něhož každý tvor chodící po dvou nohách má mít status „osob" a kdo toto nesplňuje, má mít status „zvířat". Veliký problém právě způsobili hastrmani, neboť ve vodě mohou mít rybí ocas a na souši ho přetransformovat na lidské nohy – a když byli ke své obrovské nechuti prohlášeni za „osoby", neprodleně se celý národ hastrmanů odebral na dlouhou pouť do svého nového domova. Našli ho v Čechách, neboť tu pro ně bylo ideální podnebí. Zejména si oblíbili jižní Čechy, kde je spousta rybníků a jezer a kde je nejvyšší výskyt hastrmanů. Tím se hastrmani dostali do Čech a nikam jinam se už nestěhovali; v Anglii nezůstal ani jeden.

Hastrmani jsou velice podobní lidem, ale tělo mají pokryté zelenými šupinami a vlasy jim připomínají mořské chaluhy. Ve vodě si stavějí domky z tvrdé hlíny a ze všeho, co k nim omylem doplave. Jsou masožravci, a pokud nějakou nešťastnou náhodou dojde v jejich vodách k nedostatku ryb, nezdráhají se sežrat i člověka.

Moc rádi se oblékají do oblečení, které milerádi kradou; jestli se třeba budete někdy koupat a ze břehu vám záhadně zmizí kabát, vězte, že v tom má prsty hastrman.

České kouzelnické společenství moc hastrmany neřešila a považovala je za neškodné, až do Velkého vodnického skandálu v 19. století, kdy jistý hastrman unesl ze břehu Máchova jezera dívku máchající prádlo. Amélie Jaromírka Erbenová byla dcerou velice zpupného a bohatého mudly Karla Jaromíra Erbena, který byl v hledáčku ČKS už nějakou dobu; až s překvapivou přesností dokázal lovit kouzelnické potvůrky a ty za velmi obnosné sumy prodával. Erben tedy obrátil celou vesnici vzhůru nohama se slovy „zrůda mi unesla dceru" a uspořádali veliký hon na provinilého hastrmana, kterého označili za „vodníka" – člověka žijícího ve vodě. Nakonec ho skutečně našli v jeho písečném domku na dně jezera, kde se vznášela dosud živá, ale skoro utopená Amélie, která byla ke zděšení celé vesnice navlečena do bílých vyhozených roztrhaných svatebních šatů.

Po pár měsících se Erbenová po onom incidentu vzpamatovala, ale shledala děsivou věc; byla těhotná.

Amélie byla okamžitě vyhledána ČKS a převzata do kouzelnického exilu, kde pobývala až do své porodu. K překvapení všech se narodil zdravý chlapec s velice zajímavou schopností dýchat pod vodou (Jonarhan Erben se později stal ministrem ČKS), což byla úleva pro všechny. Kouzelníci poté vymazali paměť jí i celé vesnici, ale vzpomínky na vodního muže přetrvaly. Jaromír Erben poté o tom i napsal báseň, a tak se postava vodníka dostala do mudlovského folklóru.

* předchůdce britského Ministerstva kouzel