Sebrané spisy: Magická zvířata na našem území

Čert

Klasifikace ČKS: XXX – XXXX

Čert je jedním z nejznámějších českých fantastických tvorů vůbec. Vyskytuje se v mnoha mudlovských pohádkách, legendách i pověstech, kde je na poměry našich nekouzlících přátel s velkou přesností popsán – nepočítaje ale popis jeho chování.

Je to malý ohnivý rarášek, který při bližším zkoumání vypadá jako člověk, ale to je tak vše, co ho s lidskými bytostmi pojí. Dosahuje výšky maximálně 60 centimetrů, je mimořádně rychlý a mrštný. Své tělo má porostlé hrubou černou srstí až na hruď, která je většinou zbavena ochlupení důsledkem ohnivé bitvy (je to oblíbená čertovská zábava). Z povětšinou tmavých kudrnatých vlasů mu vyráží malé nenápadné růžky kamzíka. Kůži mají rudou od neustálých popálenin, které by normálně spálily člověku tělo na popel.

Čert je extrémně odolný vůči ohni, který ovšem on sám dokáže stvořit. Jeho tělo totiž vydává nenápadnou hořlavou látku, kterou dokáže jiskrou lusknutím prstů zapálit. Tím se mu v dlani objeví ohnivá koule a on nelení a jde najít nějakého svého druha, aby mu podpálil zadek.

Moc rád zakládá požáry všeho druhu – mudlové to ovšem (ostatně jako vše) připisují nepravděpodobným nehodám jako únik plynu nebo nedohořelá cigareta. Samosebou je to hloupost, neboť jak praví české kouzelnické přísloví „za vším hledej čerta". Čert moc rád škodí lidem; běhá po domě a dělá nepořádek (taktéž moc miluje liché ponožky) ale je nevýslovně těžké ho chytit. I přesto všechno se to však několika málo mudlům podařilo.

První chycení čerta mudly se datuje až do devátého století, kdy jistá Osvalda Vyjevená chytila omylem jedno čerta, když uklízela s manželem dům. Osvalda poté po celé vesnici roztroubila, že „viděla živoucího ďábla, který po ní házel oheň". To už však začala mudlovská fantazie pracovat na plné obrátky a nové strašidlo se začalo objevovat v prvních pohádkách.

Druhé nejznámější chycení čerta vykonal jistý Jan Faust z Opavy, který se snažil neúspěšně vyhnat pekelného raráška ze svého domu v Praze. Onen čert byl ale podle dostupných historických pramenů velice naštvaný, když ho Jan naháněl po svém domě s metlou v ruce, a tak se naštval, že vypálil obří díru do stropu. Z toho vznikla velice známá česká legenda o Faustovi a čertu.

Druhé známé české legendě shodou okolností také o Faustově domě dal záminku vzniknutí také čert. Po onom incidentu s Janem už do jeho domu nikdo nepáchl; krom jednoho mladého, nezkušeného studenta, který ke svému neštěstí zabloudil právě do onoho domu. Čertům se však to obydlí náramně zalíbilo a zřídli si tam své provizorní doupě. Chudák student pak vešel do úplného obležení čertů a byl z nich stejně vyděšení, jako oni z něho. Ta noc strávená ve Faustově domě byla jeho nejhorší v životě; celou noc mu terorizovali život, než ho konečně zachránilo České kouzelnické společenství, které čerty donutilo rozprchnout se do všech stran. Paměťová kouzla té doby ovšem nebyla úplně na té nejlepší úrovni a student nezapomněl na všechno; a tak z toho všeho vznikla druhá legenda o Faustově domě.

Fáma o pekle vznikla patrně z rudé barvy pokožky a čertů a jejich zálibě v ohni; a jelikož to byli „ďáblovi poslové" museli někde bydlet. A jelikož ďábel vládne peklu, i jeho poskoci v něm musí být přítomni.

Mudlovské pohádky tvrdí, že pekelné hierarchii vládne „Lucifer". To jméno pravděpodobně vzniklo ze zvuků, které čertové vyluzují; „lucc-ferr". A protože mudlové neznají ve svém vymýšlení mezí, králem čertů se stal Lucifer.

ČKS velice bedlivě sleduje pohyblivost čertů, protože větším stavěním domů se i více čertové rozmnožují a tím víc hrozí jejich prozrazení. Ovšem jejich řádění úplně zamezit nemohou; tak že si vesele požírají liché ponožky a dělají bordel, jak se jim zachce.