The girl from Tokyo - [Tokyo Ghoul FF]

Část 11

**Pohled Ayaka**

Celý večer jsem byla zavřená ve svém pokoji. Kreslila jsem různé přání s mnoha styly pro mé přátele tady z Anteiku. S výsledky jsem byla spokojená. Nikdy jsem nebyla výtvarně nadaná ale zrovna tohle se mi povedlo. Rozhodla jsem se že slezu za Ayatem dolů. Sešla jsem z dřevěných na půl rozpadlých schodů. Na konec jsem ho uviděla. Seděl u prosklené zdi. Hlavu měl podepřenou jednou rukou a sledoval temné uličky. 

"Ještě se neozvali?" 

"Ne. Museli něco najít. Jinak by už byly tady."

Celá jsem se rozzářila při představě že by se našla stopa. S pocitem radosti jsem si sedla na proti Ayata a spolu s ním jsem sledovala to jak se přes křižovatky Tokia sem tam mihl člověk. Tentokrát nebyl úplněk. Ulice osvětlovali jen lampy se slabým světlem. 

Přišel ten moment. Dveře se otevřeli a v nich stál Uta který v náručí držel Touku. Od pusy jí odkapávala krev. Nishio stál hned za nimi. Všichni byly od modřin a různých škrábanců. Touka měla obrovský krvaví flek na své mikině. 

"Ségra! Co se stalo?"

"Jen ji odložím k ní do pokoje. Ayako bude lepší když půjdeš se mnou. Budeš hlídat Touku a my si mezitím promluvíme." 

V šoku jsem raději ani nevzdorovala a v obrovském strachu o tu modrovlásku jsem následovala Utu. Opatrně ji položil do její postele a přikázal mi abych u ní zůstala. Po tváři mi stékali slzy plné strachu o její život. 

**Pohled Ayata**

Nechápavě jsem se na to vše díval. "Co se stalo?" hned jsem Utovi položil otázku. Sednul si s polu s Nishiem přede mě a vše mi začali vysvětlovat. 

"Takže moje sestra asi našla její matku?"

"Jo. Útočila na ni holubice. Touka se ji snažila bránit jak jen mohla ale bez jejího kagune to nešlo. " Hned jak to dořekl pocítil jsem na sobě vinnu. To já Touce zranil její kagune. Za to můžu já! 

"Takže nebýt mě .. nebyla by v tomhle stavu.."

**Pohled Uty**

Ayato byl ještě mladý a dalo se čekat že si to vše převezme za vinnu. 

"To já slíbil otci že ji budu bránit.. To já jí zničil její drápy.." 

Stále si to opakoval. Věděl jsem že nemá pravdu. 

"To bylo tehdy. Teď je to jinak. Neber si to na sebe. Kdybych tam dorazil v čas mohl jsem Touce pomoct. Jenže se to prostě nestalo. Minulost nemůžeš ovlivnit. To prostě nejde."

"Kde je ta žena?" 

"Je doma. Mám na ní telefonní číslo. Jakmile se Touka uzdraví tak ji sem zavolám."

"Já si neumím představit že tu nebude." 

Vždy jsem měl Ayata jako tvrdého ghoula který zničí každého slabocha na kterého narazí. Jenže od té doby co je v Anteiku je jiný. Ta dívka ho změnila. On se změnil. Nikdy jsem ho za jeho vlastnosti neměl rád jenže teď na něj měním názor. 

"Uto!" Ayaka na mě zavolala s pokoje. Ayato i hned vyběhl všechny schody a na mířil si to k jeho sestře.

**Pohled Ayaka**

Touka už se probudila. Seděla na posteli a snažila se trochu vzpamatovat.

"Nechceš se najíst? Budeš se regenerovat rychleji." nabídla jsem.

"Možná později."

Její hlasivky byly polo semknuté. 

"Ségra takhle mě už nikdy neděs!" 

Do pokoje vtrhl Ayato hned za ním přišel Uta a pak Nishio. 

"Copak ty ses o mě bál bratříčku?" řekla Touka ironicky.

"Bude to znít divně ale jo!" 

Touka byla po jeho slovech naprosto zkamenělá. Na konec se na Ayata usmála. 

"Tak aspoň víš jak jsem se cítila když si tu nebyl." 

Na to se pokusila stoupnout. Ayato ji podepřel. Konečně vypadali jako bratr a sestra. Snad to takhle vydrží.

To jak se už nesnaží zabít je dojemné. Chovají se k sobě jako kdyby se od sebe nikdy neoddělili.