Be Somebody | Destiel ✓

BE SOMEBODY

♫ I'm just the boy inside the man,
not exactly who you think I am
Tryin' to trace my steps back here again, 
so many times ♫

     Pohled se sklápí, z průzračných očí čiší zahanbení, vina, kterou jejich majitel momentálně prožívá. Jak ironické – je to zrovna ta emoce, co v něm dokázala prolomit ledy oddělující ho od kdysi nepoznané lidskosti. Teď ani nedokáže najít dostatek síly k tomu, aby znovu vzhlédl: upírá oči přímo dolů. V jeho zorném poli je kabát, špičky lakýrek a zaprášená země, na které stojí. Provinilost mu zpívá v žilách svůj teskný žalm; lítost kolem něj krouží vzduchem v neviditelných spirálách a bezradnost mu vhání do očí cosi horkého, co se po chvíli skutálí přes planinu lící; v okamžiku, kdy ono něco spočine na rtech, ochutná slanost té hořkosti – slzy. 

♫ I'm just a speck inside your head, 
you came and made me who I am
I remember where it all began
so clearly ♫

     Vzpomínal si do posledních detailů, jak se v těch zelených očích s nádechem hnědavé whiskey přelévala nedůvěra smíchaná s úžasem i obezřetností, zaklíčenou tak hluboko, že by to u lidské bytosti ani nemělo být možné.

     Třicet let života, z toho šestadvacet strávených s jedním okem neustále otevřeným, vyčkávajícím na útok ze tmy, se na muži zřejmě podepíše přesně takhle. Odmítal uvěřit, vrtěl hlavou, když se mu snažil vysvětlit, že zde není – na rozdíl od většiny světa – za účelem ho zabít. Nevěřil natolik, aby mu přišlo skutečné, že někomu stojí za záchranu; že někomu stojí za to, aby ho pevně uchopil, seskládál jeho tělesnou schránku dohromady a záchránil jeho duši z nikdy nekončících muk.

     Musel ukázat něco, co neudělal už velice dlouho – roztáhnout křídla a zjevit mu jejich stín. Jen tak mu mohl skutečně uvěřit; zatímco na ně hleděl, nevíra a odmítnutí uvěřit pomalu ustupovaly. Přestože si nebyl jistý, pochopil-li jeho pohled správně, zahlédl i záblesk lítosti. Poznal to snad? Poznal z pouhého stínu, jak poškozená jeho křídla jsou? Jakou vzpomínku v podobě mnohokrát zpřelámané aluly si odnesl z cesty, kterou podnikl pro jeho spásu?

♫ I feel a million miles away, 
still you connect me in your way
And you created me,
somethin' I would've never seen ♫

     Když ho osvobodil z Pekla, předpokládal, že jednoduše koná to, co mu bylo nařízeno. Tak tomu bylo doposud, což pro něj přirozeně znamenalo, že tomu tak bude i nadále. Měl vyprostit ze zatracení bojovníka, přivést ho do služeb Pána a zabránit tomu, co pomalu přinášelo na Zemi hrozbu apokalypsy – lámání pečetí, držících vězení kdysi nejzářivějšího z archandělů. A tak tomu vlastně bylo – jenomže téměř nepostřehl, jak moc ho spolupráce s vrtošivým, nevyzpytatelným a svéhlavým lovcem nadpřirozena začne měnit. A to měnit takovým způsobem, že jednou nebude moci sám uvěřit, že kdysi skutečně býval andělem Páně, jemuž není souzeno cítit ani zlomek toho, co prožívají lidé, ke kterým se za ta léta tak přiblížil.

♫ When I can only see the floor,
you made my window a door
So when they say they don't believe,
I hope that they see you and me ♫

     Už tehdy, když za sebou měli první velký neúspěch, jehož následkem se osvobodil padlý archanděl, ho nedokázal z ničeho vinit; a to i přestože mu každá živá bytost v okolí našeptávala, že by měl. Ne, nikdy mu tu vinu neházel k nohám, nenechával ji tížit jeho svědomí – přestože z jeho vlastních úst sem tam vyšlo něco, co znělo jako pravý opak.