Alenky [Shortstory] (Dokončeno)

Smutek begónií

Díra byla temná a všude v ní létaly věci jako vidličky, křesla, klavíry obrazy, skříně a jiné domácnosti prospěšné věci a dekorace. Bělavý Sněžníček pořád kontroloval jestli za sebou má tu osobu co vybral za vládce. Většinou to byly dívky koho přivedl. ,,Počkej králíku!" Zakřičela ta dívka co ji vedl. Protočil svoje krvavá očka a padal dál. Lidi ho pořád nazývali zvířaty. Málokdo viděl pravdu. Málokdo viděl že jako králík určitě nevypadá. Měl sto chutí po té holce hodit vidličku, tak aby se zabodla doprostřed čela. Už byli naštěstí dole. Počkal si dokud nedopadne i ona a potom proběhl správnými dveřmi. Pobaveně by sledoval tu hloupou estrádu s klíčem, kdyby ovšem nemusel oznámit že přivedl novou královnu. Zatroubil na zlatý květ matichory a všichni už věděli že už přichází královna.
Poskakoval před tou holkou jak praštěnej a připadal si směšně. Budoucí královna se konečně dostala dovnitř. Bělavého Sněžníčka úplně ochromil její první čin. Když se podívala dovnitř udělala grimasu odporu a vzala do ruky klacek. Začala s ním okolo sebe švihat a ničila všechny rostliny. Ať to byly jen květiny nebo květinový lidé, skosila je k zemi. Rozšlapávala brouky, jak obyčejné brouky tak i inteligentní i Sněžníčkovy známé a kamarády. Ovšem nejvíce ničila zpívající květiny. Ten den zpívaly přenádherně na královninu počest a ona je zabila, zničila a rozdupala jejich ubohé duše. Sněžníčkovy se zatajil hrůzou dech. Ta dívka je prachobyčejný vrah.
Když ji s smutný Sněžníček dovedl až do hradu, byla korunována královnou jejich říše. Sněžníček okamžitě odběhl na čajový dýchánek k Hučkařovy a Zajíci Dubňákovy. Když tam dohopkal už brečel hrůzou. Držel to v sobě celou dobu, ale už si nemohl pomoct. Krvavé slzy mu smáčely obličejík, který byl vyhublý a olisalý. Plyšice ho zpozorovala jako první. ,,Pánové, Bělavý Sněžníček k nám přihopchází." Hučkař s Dubňákem se přihnali k brance. ,,Tak co královna?" zeptali se, ale když viděli, že ze Sněžníčkových celo rubýnových oček tečou potůčky krvavých slz, strnuli. ,,Co se stalo?" Zeptal se Hučkař jako v tranzu. Pozvali Sněžníčka ke stolu kde si okamžitě nalil lotusový čaj a do tlamičky s křivými a ostrými zuby si nacpal begónii. Trvalo dlouho než se vzpamatoval. ,,Ta..Ta osoba je vrah!" Pištěl vyděšeně. ,,Co hehehe udělala?" šklebil se vždy vysmátý Dubňák. ,,Jen co přišla začala ničit Nočnospící pavlouk. Zvláště ráda ničila zpívající květiny. Bez mrknutí oka zašlapávala brouky. Všechny, bez vyjímek. Viděl jsem jak zašlápla i hovnivála Gumberta a skosila Lady Růžopěvnu." při jejím jméně se znovu rozplakal. Plyšice hlasitě polkla. ,,Dáme si půlhodiny tichého růžového čaje. Bez zbytečných mluvů." Jen co se posadili, keříky zpívajících begónií začaly teskně zpívat píseň o Lady Růžozpěvně. O tom jak našla Sněžníčka, když umíral. O tom jak vždy uměla oplatit úsměv a o tom jak zkvěle zpívala a vedla sbory květin na Nočnospícím pavlouku.
Bělavý Sněžníček si povzdechl a rozhodl se že bude muset zajít k hodináři. Asi se mu porouchaly hodinky.