Zbabělec.
Byl jsem obyčejný srab.
Měl jsem pouze strach o svůj život.
O sebe.
V tu chvíli, kdy mi došlo, že nás chtějí zabít, lekl jsem se.
Začal jsem panikařit.
Nechtěl jsem umřít.
Prostě nechtěl.
Udělal bych cokoliv, abych mohl zůstat naživu.
Proto jsem tě i přes to všechno zradil.
,,Prosím, Joone! Já s ním nemám nic společného. Jen jsem nechtěl ti něco dlužit. Známe se přece od střední školy, ne? Byli jsme přátelé. Opravdu ys mě zabil?“ zoufale jsem skoro vykřikl poslední větu.
Namjoon se začal hystericky smát.
Ale pořád jsem se radši díval na jeho šílený výraz, než na tvůj obličej.
Chtěl jsem, abys to pochopil.
Udělal bych pro tebe cokoliv, ale zemřít?
Nakonec jsem se odhodlal a pootočil hlavu tvým směrem.
Brečel si.
Slzy se z tvých očí valily rychle jako divoká řeka.
Já jsem musel odvrátit hlavu.
Nevydržel jsem pohled na tebe.
Joon mě za mikinu vytáhl na nohy.
,,Tak se teda měj dobře, kamaráde. Hlavně nezapomeň, mám to u tebe.“
Postrčil mě k východu z uličky.
Potom se na jeho tváři usadil škodolibý úsměv.
Tedy spíše něco, co mělo od úsměvu opravdu hodně daleko.
Nic jsem mu ta to neodpověděl, na to jsem se ho bál až moc.
Co nejrychleji jsem utekl.
Prostě jsem byl strašpytel.
V tu chvíli jsem zhřešil,
Min Yoongi
ČTEŠ
On drugs _YoonminCZ_
FanficKomu si ubližoval víc? Mně nebo sobě? A proč mám pocit, že já jsem nakonec ten špatný? Možná je to proto, že ani teď nedokážu ti přestat alespoň psát tyto dopisy, Jimine. Zoufalý, Min Yoongi