Wake up Levi [Shingeki no Kyojin]

01

„Co budeš chtít k večeři Levi?" zeptal jsem se a sledoval jak Levi vedle mě řídí, pršelo a byla už tma. Jeli jsme oba společně z práce. Levi byl vrchní poručík a já obyčejný policista. S Levim jsme se seznámili krátce v práci a ve vztahu jsme asi víc jak rok. Táhlo mě k němu něco zvláštního tak jsem si ho vzal pro sebe „Co budeš chtít, nechám to na tobě, v jídle nejsem vybíraví" Toto byla jeho obvyklá odpověď „Už, abych pravdu řekl, dochází nápady co vařit" Zasmál jsem se a pak se před námi objevilo auto co podivně řídilo „Pozor, to auto je podezřelé" upozornil jsem a po chvilce nastala tma. Nevnímal jsem a jediné co jsem slyšel byl hukot sirén sanitky a nějakého muže co říká „Dělejme, ztrácíme ho!" Natočil jsem hlavu a rozmazaně viděl jak oživují Leviho.

-O dva týdny později-

Už jsem byl dva týdny z nemocnice venku a doktor mi ještě nesdělil co je s Levim... Měl jsem o něj strach, sestry akorát říkali, že je ve vážném stavu a nic víc. Seděl jsem na chodbě a čekal příchod doktora, který asi po půl hodině došel „Zdravím pane Jaeger, pojďte za mnou" Netušil jsem kam mě vede, jen jsem tiše doufal, že za Levim. Od nehody jsem ho neviděl. Už jsem se těšil jak ho obejmu a uslyším jeho hlas „Pamatujete si na něco z té nehody?" zeptal se doktor.. Zapřemýšlel jsem „Akorát si pamatuju jak řidič před námi řídil zvláštně, jinak si nic nepamatuji" Podíval se na mě „Zvláštně?" Zastavil na chvilku „Ano, jako by byl opilý" upřesnil jsem a pak jsme zastavili před pokojem s nápisem "ARO" „Počkejte, co tu děláme? Tady je Levi?" Zeptal jsem se trochu rozklepaným hlasem „To jste to nevěděl?" Udiveně se zeptal „Ne, nevěděl jsem.." Podíval jsem se na doktora a ten ukázal na pověšený plášť před pokojem „Oblékněte si ho a jdeme dovnitř" oblékl jsem si plášť co tu byl a vešli jsme dovnitř. Pípalo tu hromada přístrojů. Přišli jsme k prosklenému okénku, bylo zatažené „Vážně to chcete vidět?" Zeptal se doktor „Ano" Sestra, co to tu hlídala, vstala a vytáhla žaluzii nahoru „L-Le.." Nemohl jsem nic říct, nemohl „Omlouvám se pane Jaeger, dělali jsme co bylo v našich silách ale jeho tělo dopadlo nejhůře z té nehody, je teď v umělém spánku, probuzení nepřipadá v úvahu. Na operačním sále jeho srdce vypovědělo jednou službu a při převozu do nemocnice také. Je sice stabilizovaný ale nebylo by dobré ho probudit. Uvažovat nad probuzením budeme asi za týden nebo podle toho jak dopadnou testy" Nevěděl jsem jak reagovat, co na to říct nebo něco „J-jaký je šance na to, že se z toho dostane?" Doktor kývl „Momentálně malá, dýchají ze něj přístroje" Musel jsem se zapřít o stůl s počítačem.. Sotva jsem se držel na nohách a po tvářích mi začali téct slzy „Budete chtít být za týden při tom jak ho budeme probouzet?" zeptal se a já jen kývl na souhlas „Budu moct jít na chvilku k němu?" položil jsem otázku s doufáním že ano „Ano ale jen na chvilku" Pokývl jsem na poděkování a vešel k Levimu do pokoje. Sedl jsem si na stoličku co byla u postele a chytl Leviho za ruku. Díval jsem se na jeho pobledlý spící obličej „Levi, pamatuješ jak jsme byli na posledním výjezdu? Tak jsi mi hodně nadával, že se ženu moc dopředu" usmál jsem ale po chvilce mi úsměv spadl „Zabojuj abychom mohli pracovat tak jak jsme pracovali doteď" Lehce jsem mu tiskl ruku, kterou jsem i políbil „Nenech mě tu samotného" tiše jsem šeptal a díval se na jeho pohled. Mezi dveře došel doktor „Je čas jít pane Jaeger, zítra se tu budete moci ukázat znovu, pokud vím tak zítra jdete na převaz ruky?" zeptal se a já jen kývl na ano. Zvedl jsem se a naklonil se nad Leviho a dal mu polibek na čelo „Brzy se prober, Levi" šeptl jsem a pomalu odešel z jeho pokoje a ještě jsem chvilku stál za sklem a koukal na Leviho „Měl by jste se jít vyspat, myslím si, že kdyby se teď probral tak by z Vás neměl radost, máte obrovské kruhy pod očima" Dořekl s výdechem „Já vím ale nemohu pořádně spát.." řekl jsem posmutnělým tónem a doktor se pousmál „Tady máte, vemte si jednu půl hodiny před spaním" Vzal jsem si plato s léky a dal si ho do kapsy „Děkuji" Otočil jsem se a pomalu mířil k východu z ARA. Bydleli jsme kousek od nemocnice tak jsem si to vzal pěšky. Bylo už pozdější odpoledne.

Po příchodu domů jsem si pověsil kabát a sedl si na postel, vedle na nočním stolku jsem měl fotku sebe a Leviho, vzal jsem si ji do ruky a koukal na ni „Přísahám Levi, že je najdu, ty co do nás najeli a takto ti ublížili, zničím je" mluvil jsem si nahlas a díval se na fotku a před očima se mi objevil Leviho nemohoucí obličej, zatřásl jsem hlavou a vydechl.. Zvedl jsem se a odešel se osprchovat. Svlékl jsem ze sebe všechno oblečení a naházel ho do koše na prádlo. Vlezl jsem do sprchového koutu a zapnul horkou vodu. Kapky vody na mě dopadali a já jen měl sklopenou hlavu, poslouchal zvuk vody a přemýšlel co bude dál a jak bude vypadat až bude Levi doma nebo pokud se vůbec nevrátí.. Nechtěl jsem si to ani představit „Levi" řekl jsem nahlas a po chvilce vypl vodu, osušil se ručníkem a dal si župan. Lehl jsem si do postele a ani jsem nevečeřel. Natáhl jsem se na lahev vody a pro ty tabletky na spaní co mi doktor dal a jednu zapil. Ležel jsem chvilku na zádech a koukal do stropu a pak jsem se otočil na bok, čelem k polovině kde spí Levi. Natáhl jsem na tu polovinu ruku a přejel po posteli. Zavřel jsem oči a o chvilku později jsem usnul. Zdál se mi sen.

„Erene, dones mi ty papíry od toho případu nějak nestíhám dělat papíry" Běhal jsem z kanceláře do kanceláře. Položil jsem papíry co chtěl na jeho stůl a běžel zase zpět ale Levi mě chytil za ruku a přitáhl si k sobě „To byl chyták" Koukal jsem na Leviho a pak se usmál. Sehnul jsem se a Leviho políbil vášnivě na rty. Levi mě pohladil po tváři.

V tu jsem ucítil dotek i v reálu na tváři. Prudce jsem se probral a sedl si. Rozhlížel jsem se po pokoji a tam nikdo. Zatnul jsem pěsti a po tváři mi stekly slzy „Levi..." zatínal jsem pěsti natolik, že se mi zaryli nehty do kůže v dlani. V tu se ozval telefon, otočil jsem se na něj a bylo tam číslo od Olua. Zvedl jsem to a Oluo hned řekl „Erene, jsme na stopě těm co vás srazili"