|o5|

125 18 2
                                    

Táta mi vždycky říkal, že hvězdy jsou jediní přátrlé, kteří mi nikdy neublíží. Měl pravdu. Měla jsem se toho držet. Měla jsem tě poslat pryč.

Ti tři se na nás vrhli, jako psi. Nemohla jsem se bránit. Stačila jedna jediná rána a já se řítila k zemi.

Kopali do mě. Plivali. Sprostě mi nadávali. Nic z toho jsem ale nevnímala. Jen dvě oči plné bolesti, které se na mě bezmocně upíraly.

Bylo to tak podlé a odporné. Jak jsi to mohl dopustit?

* * * * * * *

Taky vám to připadá jako mega smutná Sad Story u který na konci někdo z nich umře?😅😅

Shining Stars [short story]Kde žijí příběhy. Začni objevovat