Dedication, naive and truth

část 5. Vem mě sebou!

Claire se i s šálkem kávy usadila venku na dřevěnou lavičku u domu a pomalu ji usrkávala. Slunce probleskovalo jemně mezi stromy a Claire slastně přivřela oči a málem by skoro usnula, kdyby jí nevyrušil zvuk otevírajících se dveří.  Na zápraží vyšel Fred s kávou v ruce a posadil se vedle Claire. "Chybí mi to" rozhlédl se a trochu si vzdychl.

"Co?" zajímala se Claire.

"Tak...tohle všechno. Ty, tenhle klid, pokoj, dům...vyrostli jsme tu. Tobě to neschází? Já vím, že u tety Bess máš všechno co potřebuješ, ale..."

"Nemám. Nejsi tam ty, není tam tenhle dům, tenhle klid, pokoj..." zašklebila se Claire a poočku mrkla na Freda. Ten jí škádlivě šťouchl do ramene. "Ty jsi hrozná, všechno vždycky zkazíš. Já se ti tady zpovídám a ty si ze mě utahuješ."

Claire se rozesmála, ale pak zvážněla. "Nechci se tam už vrátit, Frede."

"Kam?"

"K tetě Bess. Máš pravdu, nic mi tam nechybí, ale...já už tam nechci. Chci jít s tebou a s klukama do Seattlu" Fred zavrtěl hlavou.

"proč ne? Prosím, prosím Frede, já....já už nejsem malá. Chci být s tebou, chci být někde, kde to žije, kde jsou lidi. Miluju to tady, ale tady sama nebudu a vím, že bys mě tu ani samotnou nikdy nenechal. Ale k tetě se už nevrátím. Za chvíli mi bude osmnáct." podotkla důležitě Claire.

"Za deset měsíců" opravil jí Fred.

"Prosím, Frede"

"Nevíš jaký to je. Claire, já se o tebe nebudu moct starat. Seattle je...je to velký město a ne všichni lidi jsou tak zrovna milý. Celá scéna je...je skvělá, ale není to pro malý holky. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti mělo něco stát"

"Dokážu se o sebe postarat sama. Nebudeš mi muset dělat chůvu, spolehni se. Najdu si práci a chci zase zkusit školu. Víš dobře, že v Seattlu je o hodně víc šancí a příležitostí než kdekoli jinde. Sám si to říkal." připomněla mu .

Fred si povzdechl. "Uvidíme"

Claire vykulila oči. "Uvidíme? Fakt si řekl uvidíme?"

"Jo, řekl jsem uvidíme. A teď mi nech sakra dopít to kafe"