Dedication, naive and truth

Část 10. Podezření

"Co je?" zarazil se Jerry, když si všiml lehce vylekaných obličejů Jessieho a Claire.

"Nic, co by bylo?" Jessie se pokoušel o bezstarostný tón, ale cítil jak mu srdce najednou buší až v krku. Vážně jsem jí chtěl políbit?, pomyslel si.

"Nó, já nevím, vypadáte....divně" utrousil zkoumavě Jerry a naklonil zkoumavě hlavu na stranu.

Claire se zasmála. "Divně?" ale pak briskně změnila téma. "Takže jsi to bráchovi nandal jo?"

"No, teda můžu říct, že tvůj brácha má rozhodně jiný talenty, než je hraní basketu" podotkl Jerry.

"Jiný talenty? A jaký prosím tě?" zvědavě se optala Claire.

"No, kromě nasírání lidí, třeba hraní na kytaru, abych byl spravedlivej. Ale když mluvím o tom nasírání, tak jak o tom přemejšlím, tak v tom ho těžce překonává Tom. Jo, ten je v tom expert.

Jess i Claire se zasmáli a následovali Jerryho po schodech dolů a ven z domu směrem k zahradě, kde mezitím pro zábavu hráli s míčem Fred s Tomem. Claire, Jerry i Jess si sedli společně na lavičku a hlasitě povzbuzovali střídavě Toma nebo Freda. I když Claire pochopitelně fandila Fredovi. Zároveň, ale trochu poočku sledoval Jessieho, který seděl na opěradle lavičky a všimla si že fandí Tomovi. Měl na sobě černé nátělník a hnědé ošoupané kalhoty a dlouhé hnědé vlasy mu neposlušně poletovaly kolem hlavy, jak hlasitě povzbuzoval Toma. Vypadá bezvadně, pomyslela si Claire a lehce vzdychla. Panebože, jak si vůbec můžu myslet, že by takovýhle kluk stál o mě? Ale pak si znovu vybavila onu "chvilku" nahoře v pokoji. Jessieho oči, jistota s jakou ji přesvědčoval, že všechno zvládne, to jak k sobě stáli blízko. Co když jsem si to všechno jen vybájila a s Jessem jsme si prostě jen tak povídaly? Co když to neznamená nic. Taky se jí znovu vybyvila věta, kterou měl Jessie v zápisníku. Myslí na ni. Určitě tu holku pořád miluje a já jsem za pitomce, pomyslela si. Zároveň si připomněla, že zkusí opatrně něco vytáhnout z Jerryho.