Tell me why ✔

22.

,,Tak Emily, trochu tě tu provedu a pak půjdeš na své první skupinové sezení." dojdu na domluvený sraz s tou milou doktorkou. ,,Mimochodem jsem Amy Zimmer, ale stačí Amy." usměje se.

,,Jak dlouho tu budu?" vyhrknu.

,,Záleží na tobě. Někdo tu je týden, někdo měsíc a někdo i několik let." pokrčí rameny.

,,Může za mnou někdo přijít?" pomyslím na Kyla.

,,Ano. Vlastně už jednu schůzku máš domluvenou." přikývne a mě se rozzáří oči. ,,Tady je telefon. Máš právo na dva telefonáty za týden. A je zdarma."

,,Já stejně nemám moc lidí, komu bych zavolala." řeknu si spíš pro sebe.

,,Vždy se někdo najde." podpoří mě Amy a pokračuje v cestě. ,,Tady jsou koupelny a záchod. Jídelnu už znáš a hned naproti je společenská místnost. Teda máme psychology a vedle jsou skupinová sezení. A tady tě už zanechám." rozloučí se a pak se ocitnu sama.

Nervózně vejdu do tiché třídy, kde sedí asi pět lidí. ,,Slečna Mitchell?" dojde ke mně mladý muž. Jemně přikývnu a on mi ukáže, kam si mám sednout. ,,Tak můžeme konečně začít." tleskne a všichni na něj přesunou zrak. ,,Pro nováčky se zase trochu seznámíme. Toto je sebevražedná skupina. Vymýšleli to původní pacienti. Budeme tu probírat vaše pocity, nálady, zkrátka vše, co vás trápí. Samozřejmě to všechno zůstane jen mezi námi. A jako vždy začneme seznamováním. Máme tu jednoho nováčka, takže může rovnou začít." vyhledá mě a upře na mě klidný a podporující pohled. Zhluboka se nadechnu a začnu. 

,,Takže já se jmenuji Emily Mitchell. Je mi šestnáct a před nedávnem jsem se sem přestěhovala." řeknu stručně. 

,,A Emily, pověs nám, proč si se chtěla zabít." pohlédne na mě zamyšleně ten mladý muž. 

,,Nastoupila jsem do nové školy, kde jsem se začala přátelit se špatnými lidmi. Jedna holka mě šikanovala přes internet, další kluk rozeslal po celé škole mou nahou fotku, jeden mě-" zasekla jsem se a polkla slzy. ,,Znásilnil a tím jsem ublížila někomu, na kom mi záleželo." vzpomenu si na Kyla a slzy se vrátí zpět. ,,Také mě a mou matku otec mlátil, až matka zemřela a jeho zavřeli. Má teta se na mě vykašlala a jestli se někdy dostanu ven, skončím v děcáku." konečně to vše řeknu nahlas. Všichni na mě jen soucitně hledí a ten muž neustále přikyvuje. 

,,Alex, chceš na to něco říct?" pohlédne na dívko po své pravici. Ta se narovná a trochu si odchraptí.

,,Jen, že mi to je moc líto a jsem tu s tebou." řekne jako básničku. Vděčně se na ní usměju. 

,,Děkujeme Emily a Alex. Charlie, můžeš pokračovat." usměje se na zrzka naproti němu.

--------------------------------------------------------

Nervózně si stáhnu rukávy mikiny níž, abych schovala své dlaně a přejdu do místnosti návštěv. Trochu se rozhlédnu a spatřím blonďatého chlapce, co stojí u stánku s letáčky a čte si jejich titulky. Asi vycítí můj pohled, protože se otočí mým směrem a hned se mu koutky roztáhnou do šířky. ,,Emily." udělá ke mně pár nejistých kroků, ale já se k němu rozeběhnu a vpadnu mu do náruče. Konečně se cítím v bezpečí. ,,Chyběla si mi." zamumlá mi do vlasů. 

,,I ty mě." zachumlám se u něj a nasaju jeho krásnou vůni. ,,Už mě neopouštěj." 

Tak dneska trochu kratší... Snad se líbila <3