Tell me why ✔

15.

Znuděně sejdu schody do přízemí, kde zní celou kuchyní hlas Elvise Presleyho, kterého mamka miluje. ,,Co to tu děláš?" sednu si na volný kus linky a snažím se přijít na to, o co tu jde.

,,Tvůj otec má dnes pracovní pohovor a tak bych ráda, až se vrátí domů, aby našel výbornou večeři na našem stole." lehce se na mě usměje a pak se zase vrátí k vaření. ,,Mohla bys, prosím, skočit do obchodu pro pár věcí na dezert? Tam je seznam." ukáže na zelený lepící papírek na ledničce. Jen lenivě přilývnu a seskočím dolů. Strhnu papírek z lesklé plochy a strčím si ho do kapsy. ,,A pospěš si." zaslechnu těsně než zavřu dveře.

Vracím se tmavší uličkou, kterou chodím snad každý den. Už mě nepřekvapí partička děcek, co tajně kouří a ani se nevyděsím vždy, když spatřím dva bezdomovce, co si píchají heroin.

Nemotorně si otevřu vchodové dveře. Mám plné ruce tašek s jídlem, takže jsem musela otevírat pusou. Ihned jak otevřu dveře, uslyším už velice známe křiky, co se ozývají z kuchyně. Pak přikde rána. Okamžitě odhodím tašky na zem a vběhnu tam. Na zemi leží má matka v louži krve a otec nad ní jen stojí s flaškou v ruce. ,,Co si to provedl?!" vyjeknu a dopadnu na všechny čtyři. ,,Mami?!" zašeptám, ale nic se neozve. Rychle vytočím záchranku a pak se obrátím na svého otce. ,,Ty na alkoholu závislej kreténe! Jestli si ji zabil, budeš litovat. Je mi jedno, že si můj otec a že budu sedět, ale já ti to vrátím. Kašlu na to! Už se tě nebojím! Už ne." zvednu se a opakovaně ho šťouchnu do hrudě.

,,Ty malá svině! Přísahám, že půjdeš hned za matkou!" vrazí mi facku. V té chvíli slyším zvonek. Otec ani chvíli neváhá a dá mi pěstí. To mě složí k zemi a tím pádem se nemůžu ani bránit. Párkrát do mě kopne, ale pak za ním zahlédnu policii a sanitku. Otce odvedou muži v černým a mě s mou matkou naloží do sanitek. Na chvíli zavřu oči a pak přijde jen tma.

-----------------------------------------------------

Trochu pootevřu oči, abych si zvykla na místní světlo. Opatrně otočím hlavu na pravo a spatřím pár pípajících přístrojů. Podívám se na své ruce a spozoruju několik hadiček, co mi z nich trčí.

Stočím hlavu do leva a pohlédnu na spícího Kylea. Trošku se nadtvednu a s doprovodem mého zaškučení si sednu. ,,Emily, si vzhůru." zamumlá rozespalý Kyle.

,,Nechtěla jsem tě probudit. Promiň." lehce se pousměju a prohrábnu si své rozpuštěné a už docela mastné vlasy.

,,Jak ti je? Doktoři říkali, že to není vážné. Byla si jen den mimo." chytne mě za ruku.

,,Co je s mojí matkou? Kde je?" spanikařím. Kyle smutně sklopí hlavu na své tenisky a mě se scvrkne žaludek. ,,Mluv." odtáhnu svou ruku a zahledím se před sebe.

,,Je v bezvědomí. Má vážný otřes mozku, zlomené žebro, které ji propíchlo plíci a to způsobilo vnitřní krvácení. Zatím se neví, co bude dál." zdělí mi vše, co ví.

,,A otec?" polknu na sucho.

,,Hned jak vás našli ho zatkli a půjde před soud." zašeptá. Trochu mi spadne kámen ze srdce, ale pak se na něj udiveně podívám.

,,Co bude se mnou? Děcák?" sklopím hlavu na své roztřesené dlaně a ucítím, jak mi bije rychle srdce.

,,Nevím Emily, co s tebou bude. Nejsem rodina, takže mi toho moc neřekli, ale je tu tvá teta. Šla se na chvíli prospat do auta." hned jak to dořekne, do dveří vejde má zrzavá teta.

,,Zlatíčko, si vzhůru! Zrovna jsem mluvila s doktory a zítra tě propustí." dojde k mé posteli a pohladí mě po vlasech.

,,Co tu děláš?" prsknu po ní.

,,Tak takový tón si zrovna nezasloužím. Já se tu o tebe snažím postarat a ty si toho vůbec nevážíš!" chytne se uraženě za srdce.

,,Prosím tě! Ty se o mě staráš?" uchechtnu se. ,,Hned, jak mě propustí, zase zdrhneš a necháš mě tu samotnou." zamračím se.

,,Nevytahuj to zase! Víš co? Já ti teď zajdu pro něco k jídlu." pošle mi přeslazený úsměv a zmizí na nemocniční chodbě.

,,Co to bylo?" vydá ze sebe konečně Kyle.

,,Neptej se prosím. Mohl bys říct té zrzaté zbabělkyni, ať nás tu nechá? Nemám na ní náladu." podívám se na něj pohledem, co říká, že pokud to neudělá, budu se muset zabít.

,,Vydrž." zvedne na mě jeden prst a odběhne pryč. Po pár minutách se ke mně vrátí. Chvíli si povídáme a já ho přitom chytnu za ruku. Na sekundu ho to vyvede z míry, ale pak pokračuje ve svém monologu o autech a já si můžu pohrávat s našimi prsty, co do sebe krásně zapadli.

,,Kyle, jsem unavená." zamumlám.

,,Dobře. Tak já půjdu." zvedne se rozpačitě.

,,Ne! Mohl by sis ke mně, prosím, lehnout?" vyhrknu. Nejistě se na mě podívá, ale pak tedy přistoupí k mé posteli. Udělám mu vedle sebe prostor a on ho zaplní svým tělem. Dá mi ruku kolem ramen, přisune si mě k sobě a já svou hlavu položím na jeho krásně hřející hruď. Zaposlouchám se do rytmu jeho bijícího srdce a za pár minut se propadnu do říše snů.

Po dloooouhé době tu máme zase kapitolku :P Co vy na ní?