Tell me why ✔

11.

Uběhl týden a tweety tohoto typu začaly přibývat. Díky tomu jsem nad tím doopravdy začala přemýšlet. Co když to je opravdu tak divný? Co když to rodiče zjistí a budu jim připadat nechutná?

,,Em? Jsi v pořádku?" koukne na mě od stolu Tomy. Zrovna opravuje písemky a já si mezitím čtu.

,,Jo. Jen jsem se zamyslela." pokrčím rameny a zase se vrátím ke čtení. Najednou mi cinkne mobil. Odložím tedy knihu stranou a podívám se, kdo mi píše. 

Neznámé číslo:

Tak jakej je učitel v posteli? Někde jsem slyšel, že jsou v posteli úplně marný... Je to pravda?

Hned, co jsem si to přečetla jsem zbledla. Jak o tom může někdo vědět?! ,,Asi už půjdu." začnu se zvedat, ale stejně neodtrhnu zrak od zářící obrazovky.

,,Nemám tě vyprovodit nebo tak?" zvedne se ze židle. V té chvíli odtrhnu zrak a několikrát za sebou zakývu hlavou v záporu.

,,Zvládnu to sama. Uvidíme se zítra." řeknu a popadnu kliku od vchodových dveří.

,,Em?" uslyším a tak se otočím na svého učitele, co se roztomile šklebí. ,,Na něco si zapomněla." uchechtne se a přejde ke mně blíž. Chytne mou tvář a přitiskne své rty na ty mé. Chvíli si to užívám, ale pak si vybavím tu zprávu a rychle se odtrhnu.

,,Musím jít." řeknu rychle a vyletím z jeho bytu pryč.

------------------------------

,,Kyle? Co potřebuješ?" zadivím se, když po zazvonění na dveře otevřu zrovna jemu. 

,,Musíme si promluvit." řekne vážně a projde kolem mě. Ani se neobtěžuje se mě na něco zeptat a už vychází schody do mého pokoje. 

,,O co jde?" založím si ruce na hrudi, když za sebou zavřu dveře.

,,Vím to." šeptne a mě ztuhne krev v žilách. 

,,Víš co?" snažím se hrát blbou.

,,Vím, že to táhneš s učitelem. Sice nevím, s kterým, ale vím to." upraví i vlasy.

,,Od koho to víš?" zamračím se.

,,Měl jsem ve skříňce vzkaz. A asi nejsem jediný." podrbe se na zátylku a v tu chvíli málem omdlím.

,,Jako, že to ví víc lidí?! Sakra!" vykřiknu a začnu přecházet po pokoji.

,,Uklidni se. Ptala se mě na to jenom Jess a Marry. Kdo to je?" stoupne si a přejde ke mně blíž.

,,Felcher." šeptnu tiše a Kyle na mě vykulí oči. 

,,Jak jinak." uchechtne se. ,,Nemusíš se bát, nikomu to neřeknu. A ony taky. Problém je, že to ví někdo další. Někdo, kdo nám nechal ten vzkaz." řekne zamyšleně a mě se v hlavě začnou vybavovat různé postavy, co by to mohli vědět.

,,To je hodně špatný! Oni ho vyhodí." řeknu zoufale. 

,,Ne! Nikdo to nezjistí. Pomůžu ti." řekne a přitáhne si mě do náruče. ,,Jsem tu pr tebe." šeptne mi do vlasů.

------------------------------

Další den ve škole byl zase stejný jako každý jiný. Toma jsem potkala jen na chodbě a vždy se na mě usmál. Zrovna jdu ze školy a čtu si další nový tweet.

Nechcete si s učitelem někam zalízt? Ty úsměvy jsou hrozně nenápadný...

Ihned se mi v hlavě začnou vybavovat lidi, co by to mohli vidět. Nikdo, kdo by toho byl schopný...

Strčím svůj klíč do zámku a pomalu otevřu. ,,Neřvi! Řekl jsem, že máš dát výpověď! Tys neposlechla, tak bude trest!" uslyším z kuchyně. Okamžitě ze zad setřesu batoh a vběhnu do kuchyně, kde spatřím mamku, jak je schoulená na zemi a otce, jak nad ní stojí s vařečkou v ruce.

,,Tati!" okřiknu ho.

,,Ale! Naše dcera, která vypadá jako děvka, se vrátila! Jestli na mě ještě jednou zařveš, skončíš jako tvá matka." řekne a ukáže na ženu, co mě porodila. 

,,Já nejsem coura! A nech ji být!" řeknu se slzami v očích a stoupnu si před mamku, abych ji mohla bránit.

,,Couro!" křikne a napřáhne se. Pak na tváři ucítím dřevěnou vařečku, která zapříčiní mé syknutí. Jsem dospělej a můžu si dělat, co chci!" řekne a zase mi vrazí, ale tentokrát víš. Pak už jen citím, jak mi něco teče z obočí a padám k zemi.

--------------------------

Pomalu otevřu oči a zkusím zvednout hlavu, ale ihned syknu, protože mou hlavou proletí neuvěřitelná bolest. Pomalu sáhnu na zdroj bolesti a pak se podívám na prst, který se toho dotkl. Krev. Zase se zkusím zvednou a tentokrát úspěšně. Rozhlídnu se po kuchyni a spatřím mamku, jak je přitisklá na dvířka od skříňky a hrozně se klepe. ,,Mami? Co se stalo?" připlazím se k ní. 

,,To bude dobrý. On za to nemůže." šeptne a přitom kouká úplně mimo. 

,,Mami? Jsi v pořádku?" dotknu se ji. V tom vyletí na nohy a zmizí pryč. Zvednu se tedy a dojdu do pokoje. Tam si v koupelně vyčistím obočí a do kuchyně si dojdu pro led. Dám si ho jak na tvář, tak i na to obočí. 

,,Emily? Mohu dál?" uslyším za dveřmi. To ne! 

,,Co chceš?" syknu na svého otce.

,,Chci si promluvit." šeptne. Nedůvěřivě pootevřu dovnitř a vykouknu ven. ,,Nechtěl jsem ti ublížit. Jen jsme se s tvou matkou pohádali a já ji trochu praštil. Pak si přišla ty a já dostal amok. Mrzí mě to." řekne provinile.

,,Tati, tohle není poprvé. Měl bys s tím něco dělat." řeknu a on se na mě prudce podívá.

,,Já nejsem blázen!" zase křikne a tak rychle zabouchnu dveře a zamknu je. ,,Jsem tvůj otec, tak se tak chovej!" bouchne do dveří a pak odejde. Vylekaně si lehnu do postele a schoulím se do klubíčka. Vážně mě můj vlastní otec zmlátil?! Vážně jsem kvůli němu byla v bezvědomí?!

Tak? Jaký máte názor na domácí násilí? Myslíte, že by s tím měla něco dělat? Jinak vás láskuju :*

Důležité!!!!! : Začala jsem psát další příběh Stay strong, tak se na něj mrkněte ;P