I Will Always Love You, Shawn! (S. M. and me)

3. What's wrong with me...?

Tak se uvidíme potom venku," hlásí mi Anna a v další sekundě mi zmizí v davu fanynek mířících do menší místnosti jen pro VIP.

„Ne, Ann, počkej!" volám za ní, ale ona mě už stejně neslyší. Jsem tu bez ní trochu nesvá. Popravdě, ani nevím, jestli všechny tyhle holky jdou na VIP, ale uvažuji logicky. No stejně... jejich nějak příliš, na všechny by nevyšlo.

Snažím se zastavit pár hysterických fanynek, ale většina z nich mě ignoruje... až na jednu.

„Prosím tě, můžeš mi pomoct?" zeptám se jí čistou angličtinou.

„Samozřejmě, co potřebuješ?"

„Nevíš, jak se dostat do VIP místnosti?"

„Jo, vím, taky tam mířím, pojď se mnou," chytne mě za paži a prodírá se se mnou davem.

„A kam spěchají všechny ty holky?" vyzvídám. Nějakým nevysvětlitelným způsobem mi připadá, že tahle holka ví úplně všechno.

„Všichni nejdou na VIP, pouze se snaží dostat na místo kde se Shawn zaručeně objeví. Nějak se na to VIP přece musí dostat, ne?"

Zasměju se. „To je pravda."

„Už tam budeme. Kdyby tu nebylo tolik lidí, byly bychom tam hned, během čtvrt minuty," vysvětluje. V jejích slovech krásně zní americký přízvuk, proto počítám s tím, že pochází někde z okolí.

Konečně se dostaneme ke dveřím, kde sekuriťákům ukážeme svůj VIP lístek a vejdeme dovnitř. Sedí tu zatím jen pár holek, přitom má celý proces začít za pár minut. Některé si posedaly do zadních řad, jiné nadšeně poskakují na sedadlech vepředu.

„Pojď," pobídne mě ta neznámá Američanka.

„Ale..." chci se bránit, protože mě vede do první řady na prostřední sedadla.

„Nech toho, přece si nenecháš ujít takový výhled."

„Stačilo mi to na koncertu."

„Ty jsi byla v první řadě, jo?" diví se.

Pouze přikývnu.

„Hustý! Závidím... ale to nemění nic na tom, že tady si s ním můžeš povídat, pokládat mu různý otázky a natáčet si to. To je přece skvělá příležitost zažívat tohle všechno z první řady, ne?"

Chvíli popřemýšlím, ale nakonec uznám, že má pravdu. Svou nervozitu překonám a posadím se vedle ní.

„No vidíš, ani to nebolelo."

Během dalších pár minut sem přichází spoustu dalších holek v mém věku. Celkem se tu nudím, mobil mám nastavený na ultra úsporný režim, protože mám už jen asi dvacet procent. Mám chuť oslovit moji novou známou, ale jaksi k tomu nemám odvahu. Naštěstí mi brzy nahraje sama.

„A odkud pocházíš? Nesázela bych na to, že pocházíš odsud."

„Eh... jsem z České Republiky... to je taková malá země v Evropě."

„Jo, něco jsem o tom slyšela, není vaše hlavní město náhodou Praha?"

„Jo, Jistě, Praha."

„Fakt? Tak tam se přestěhovala moje teta. Ani jsem nevěděla, že se ta země jmenuje zrovna takhle. Teta ale říkala, že se tam nějak moc nerozvijí angličtina, což je zajímavé, protože ty ji umíš úplně brilantně," pochválí mě.

„Opravdu?"

„Ano, dokonce se snažíš přizpůsobit našemu přízvuku, což je hezké."

„No, pravdou je, že já jsem angličtinu dokonce i studovala, jsem spisovatelka a překladatelka a chci rozvíjet svůj talent i v zahraničí, navíc bylo mým snem přestěhovat se do L.A."