Ráno jsem vztala, zase, takhle už je to osmnáct let, přesně. Dnes mám narozeniny, někdo by si řekl ,,Hurá!" ale já ne, mimo to že mám kompletně nudný život, mi před dvěma roky umřel táta, milovala jsem ho, byl to ten nejlepší člověk kterého jsem kdy potkala. Nic mi nechybělo, jen táta a život, zábavný život, život jako úžasná událost. Nesnáším život ještě víc, než předtím, teď už nežije člověk který mi dělával radost a byl na mě pyšný.
Posadila jsem se, byla Říjnová sobota a zase pršelo, každý den pršelo a teď dokonce mého života bude zuřivá bouřka v mém srdci. Náš rodinný dům ještě spal, jen já byla vzhůru, ale kdo by o víkendu vstával v šest ráno? Protřela jsem si obličej, podívala se na noční stolek s lampou a fotkou, byla jsem tam já mamka, brácha a táta. Pousmála jsem se, nad tou vzpomínkou na ty časy, na ty časy mého dětství, už nikdy ho neuslyším mi říct ,,Dobré ráno, beruško," stýská se mi po něm. Ale nic s tím neudělám, je pryč, stejně jako mé dětství, šťestí a radost. Umřel na mé narozeniny, od té doby se nesnáším, nesnáším tento den.
Vstala jsem z postele, zamířila jsem do koupelny, stoupla si před zrcadlo. Oči jsem měla opuchlé, v noci se mi zdálo o tátovi, já se neubránila brečet a ještě ted mi tekly slzy po obličeji. Pustila jsem si studenou vodu, nabrala ji do rukou a opláchla si obličej. Zadívala jsem se do svých oči se slepenými řasami z vody, měla jsem je po tátovi, byly až černé a byly v nich také ty jiskřičky jako v jeho. Nesnáším se. Jsem ubohá. Hnusná. Kolem obličeje mi padaly vlasy, měly černou havraní barvu, měla jsem je dlouhé do půlky zad. Byla jsem mu tak podobná, měla jsem jeho nos, oči, ústa a vlasy. Mamka byla blondýna s poměnkově modrýma očima, brácha byl zase po ní, ale oči měl zelené po babičce. Když jsem se na sebe podívala, bylo mi smutno. Radši jsem vzala kartáč na vlasy a začala si je pročesávat, udělala jsem si drdol a vyšla z koupely. Obléhla jsem si tričko, které jsem dostala k patnáctým narozeninám, bylo tam napsáno: ,,Nejlepsí dceruška!" se srdíčekem na konci, bylo moje oblíbené. K tomu jsem si vzala černé legíny a šedou mikinu. Sešla jsem dolů do kuchyně, k mému překvapení už tam mamka byla a i brácha, zrovna dával na talíř vajíčka se slaninou. ,,Dobré ráno!" pronesla mamka šťastně, ale jen se snažila zakrýt tu bolest ,,Dobré," pozdravila jsem a usadila se ke stolu vedle bráchu, ten si četl ,,Zlodějka Knih" řekla jsem si pro sebe. Mamka dorazila s vajícky a dala je na stůl, všichni jsme se dali do jídla ,,Málem bych zapoměla-" vytáhla z tašky která visela na židli obdelník zabalený v balícím papíru ,,To je od táty, chtěl ti to dát na tvé osmnácté narozeniny," podala mi obdelník a já ho začala rozbalovat. Strhla jsem z něj balící papír, bylo to album a k tomu byla přivázaná další knížečka. ,,Děkuju mami," pronesla jsem do ticha v místnosti, otevřela jsem album a začala v něm listovat.
Prohlížela jsem si fotky, na většině jsem byla já a táta, osložila jsem album a dala se do prohlížení druhé knížky. ,,Andrew McLorence" bylo tučně vytištěno na knížečce, byl to tátuv deník, neubránila jsem se slzám. ,,Děkuju ti moc mami," zavzlykala jsem a otevřela první stránku, stálo tam velkým písmem ,,Buť Šťastný!"
***
Začínám psát další knížku! Napište mi jak se vám líbí, budu moc ráda.
Neplecha ukončena
ČTEŠ
Krásné Vzpomínky...nezapomenu...
Fanfiction"Nejsem nijak vyjímečná, jsem slaboch, ale to předbíhám..." Pocházím z Británie, přesně z Londýna. Chci poznat něco nového, než neustálí déšť, chci častěji vidět slunce. Chci znamenat něco duležitého, něco duležitého pro někoho, mám milující rodinu...
