Přátelství

Potřebuju peníze!

"Hele, můžeš si vzít u Míši volno? V práci nestíháme, tak nabíraj."

"Hele já nevím, teď jsem přijela z dovolené a zas jí někam zdrhnu?"

"To je sice pravda, ale u nás bys měla lepší peníze."

"A nejde to až za dva týdny třeba? Je mi to fakt blbý si dát dovču hned takhle po sobě."

"To asi ne, když potřebují teď."

"Aha. Tak já zkusím třeba někomu napsat a uvidíme, jestli někdo nebude chtít." vzala jsem do ruky mobil a vyhledala dvě jména, kterým jsem hodlala nabídnout práci; Majda a Babu. 

"Hele, tak Majda už má práci v nějaké žiletkárně, ale Babu se to prej hodí. Teď i psala, že má i depku z toho, že je celý dny doma, a že to nedává, takže by do toho šla."

"A na jak dlouho by tam šla?"

"To nevím hele, ale napadlo mě, že bych tam šla s ní na týden, ať tam nejde úplně sama a pak je to na ní, jak dlouho tam vydrží."

"Týden? To se jim asi nevyplatí. Zařiď si aspoň čtrnáct dní."

"Ccc... Čtrnáct dní? No... Zkusím to teda..." znovu jsem vzala mobil a napsala Míše. 

Míša je designerka, u které jsem byla na stáži a tak nějak jsem u ní zkejsla. U ní jsem dělala knihařinu a strašně mě to bavilo, to, co mě nebavilo byla nízká výplata. Dělala jsem tam takřka za hubičku. Takže peníze se i víc, než hodily. I když, jak to tady píšu, to zní, jako by to bylo jasné rozhodnutí, ale měla jsem vážné dilema, jestli pomáhat Míše, nebo si něco vydělat. Míša je sice má šéfka, ale je to hlavně i kamarádka. A tímhle způsobem jsem zjistila, že se nemaj do práce míchat city...