KAFE

Prolog

Leží na stole. Dodává energii. Někdo má rád, když je to hořké, někdo naopak sladké. Ovšem neznám člověka, co ho má rád studené. Je to věc kapalného skupenství. Hnědá tekutina. Někdo si do ní dává mléko a někdo zase ne. Ano. Je to kafe. Říkejte si co chcete, ale kafe je vášeň lidí. Bez něho by vše bylo jiné. Miluje ho jedna blonďatá dívka. A žádnej namachrovanej debílek to nezmění. Myslí si. Všichni ji říkají, že kafe tolik ničí zdraví. Kecy. Zdraví ničí jedině zlí lidé. Nyní jedny takové sleduje. Sedí v kavárně a nechápe...
Kluci tam mlátí mladší dívku a kluka s brýlemi.
„Zaplatím" Zavolá blondýnka.
Po zaplacení vyběhne ven.
„Se milujete, jo?" řekl zhruba šestnácti letý kluk těm dvoum. Mohlo jim být kolem čtrnácti.
„Mě si zmlaťte, ale na Clarie nesahejte!"
„Jak myslíš." už se napřahoval, že mu dá pěstí.
„Dost děcka!" Zařve na ně.
„Nechte je bejt a hleďte si svého a teď už pryč!" Nechápe, o co jim šlo. Po jejich slovech pět kluků odešlo.
„Děkujeme."
„Samozřejmost, jak se vůbec jmenujete?"
„Kyle."
„Clarie."představí se ti dva.
„Já jsem Susan. Těší mě." Řekne své jméno krásná blondýnka.
„Taky." Odpoví hoch.
„Co byli zač ti kluci?"
„Ti jsou z druháku, my jsme prváci a oni nás nemají rádi. Prý jsme divný, když se máme rádi. "
„Aha. Zkuste se hlavně neprat, ano?"
„Dobře. Ty si z jiné střední? " Řekne hnědovlasá dívka.
„Co? Ne! Já pracuju, mě je devatenáct. Rok pracuji ve zdejší mateřské školce."
„Aha, omlouváme se."
„V pohodě. Už půjdu, ahoj"
„Nashle" řekli jednohlasně.
Susan přišla domů, odložila si kabelku a šla si udělat co jiného, než kafe. Tentokrát si dala karamelové. Ke kafíčku si vzala Cookies a zapla Messenger. Ihned jí napsala její dobrá zrzavá kamarádka. Nejsou to nejlepší kamarádky, ale kamarádí se dlouho a nepodráží se. Chodili spolu i na střední, ale chytrá rudovláska jménem Nicol šla i na vysokou. Chtěla by učit na základní škole první stupeň.
„Ahoj Susan, jak je?"
„Jo, super. Piju karamelové kafíčko, teď jsem přišla domů. "
„Dobře, nechceš večer do klubu? Když je pátek?"
„Dobře, ráda s tebou půjdu, kdy a kam?"
„V osm v klubu Marionetta?"
„Okk, budu tam, zatím pa."
„Papa"
Skvělí, jdu do klubu! Pomýšlela si Susan. Pomalinku dopíjela své kafe a potom už se šla chystat. Do klubu to má pěšky dvacet minut, takže půl sedmé je ideální čas.
Šla se osprchovat a upravit.
Udělala si jen takové decentní líčení. Je to šikovná dívka.
Poté si šla vybrat šaty. To ji trochu času zabralo, ale nakonec vybrala správně.

Došla do klubu a tam se potkala s Nicol.
„Ahoj zlato" řekla jí Nicol a objala ji.
„Ahoj, tak si objednané?"
„Joo"
Nicol si objednala nějaký drink. Susan si ovšem objednala jen další kafe.
„Hej! Susan...nemůžeš pořád jenom kafe." řekla jí rudovlasá kamarádka.
„Můžu a až ho vypiji, dám si něco jiného."
„Jak myslíš, hele...právě přišel Brad. Jdeme tancovat." Brad byl její kluk, moc jim to slušelo.
Susan šla tančit sama, v průběhu večera už pila i alkohol, dokud nebyla úplně na mol. Toto by dělat neměla, přeci jen, je to učitelka v mateřské školce.
Když už byla nad míru opilá, rozhodla se jít domů. Není to ta dívka, co by se v klubu vyspala s random klukem. Kdyby byla, tak teď nejde domů ale je s někým u něj v posteli. Rozhlédla se kolem sebe, jestli kolem ní náhodou nikdo nejde. Nešel, byla sama.
Když Susan došla domů, odlíčila se, sundal a si šaty, tak lehla a hned spala. Usla vyčerpáním, bylo toho na ni přeci jen trochu moc. Zdálo se jí o kafi....nikdy se ho nemohla nabažit.
________
Jsem tu s novým příběhem, doufám, že se líbí. Na tomto profilu je můj první. Tato kapitola byla kratší, ale myslím, že postupně budou i delší. Omlouvám se za chyby.
creaBeautifull