Skyanská kněžka

Začátek kněžky - prolog

Stála jsem před nejvyšší budovou v jednom z hlavních měst Skyan. Jméno dostalo podle jeho obyvatel, které tady tvořilo větší část populace. Ostatní rasy se tady zastavovaly kvůli misím, odpočinku, výběru zbraní, výzbroje nebo prodeje toho, co na výpravách našly. Na zádech se mi rýsoval batůžek a každou chvilku jsem sledovala skleněnou destičku v rukách. Dřívější civilizace by to popsala jako velmi moderní mobil. Měla jsem ještě pár minut čas, jenže už jsem chtěla zmizet, jít zabíjet mutanty a ochraňovat tenhle svět.

„Skyanka Rose, může jít." Při vyslovení jejího jména se mi ouška zakmitala a vstoupila jsem do budovy. S hlavou vztyčenou jsem procházela chodbou, až do křišťálového sálu. Tam na me čekalo několik vitrín a v každé z nich byla zbraň. V jedné byly dva tenké meče, v druhé už jenom jeden. V další napravo od ní byla sekyra. Na druhé straně velká hůl s ornamentem a hned vedle ní jenom malá hůlka a nakonec přímo před ní pistole. Každá z těch zbraní měla své plusy a mínusy a já tohle všechno měla pilně naučené. Nechtěla jsem bojovat s mutanty tělo na tělo, proto jsem zrak přesunula na zbraně, které byly na dálku. A tady se rozhodovalo jen mezi pistolí nebo holí. Věděla jsem, že být pistolníkem má větší výhody, než být pouhý knězem. Hodně lidí mi říkalo, že s knězem moc daleko nedojdu. Ochraňuješ jenom ostatní, aby neumřeli, sama nic nedokážeš.

„Pokud máte vybráno, dojděte k vitríně a položte na ni ruku." Promluvil hlas za mnou a já s jistotou přistoupila k holi. Položila jsem na studené sklo ruku a po pár vteřinách se kolem mě začala objevovat fialová záře. Cítila, jak mojim tělem prostupuje magie. Světlo zmizelo a pár lidí, co stálo kolem, začalo tleskat. Pousmála jsem se na sebe do skla. Dokázala jsem to. Dneškem jsem se stala právoplatným knězem.

„Takže, tady na mapě červené a žluté tečky zobrazují někoho, kdo má pro vás nějakou misi. Červené jsou za více peněz a lepší odměny. Vždy, když od někoho vezmete misi, tak se vám na mapě ukáže světle modré kolečko, prozrazuje vám, kde se mutanti nejvíce vyskytují. Vpravo nahoře máte ukazatel svého života, jako kněz ho máte celkem velký. Samozřejmě pokud vám to zmizí, jste v kritickém stavu, ale nemusíte umřít. Fialová barva ukazuje energii, zase pokud klesne, používání některých kouzel nebudete schopna. V oranžovém kolečku je vaše schopnost teď je na jedničce, značí začátečníka, při každém sudém čísle si můžete koupit lepší výzbroj, zbraň a nové kouzla. Dole v rohu se vám ukazuje, co máte dělat, kolik toho máte zabít nebo co máte přinést. Být vámi po každé úspěšné misi prodám vše, co jste posbírala a na den si odpočinula. A ještě něco jako knězovi doporučuji si najít někoho na boj zblízka, hlavně do tyanů, jsou podobné dolům jen silnější mutanti a většina tam chodí po skupinkách." Mluvila, mladá Skyanka za pultem a všechno mi přitom ukazovala na destičce a já jenom přikyvovala. Chápala jsem to, věděla jsem to tak hurá do akce.

„Děkuji." S poděkováním jsem si od ní vzala svoji destičku a vyšla z domu. Před dveřmi jsem musela nasát vůni nového dobrodružství, než skončím v prvním obchodě s výzbrojí a zbraní. Netrvalo to ani pár minut a už jsem v obchůdku v oddělení pro kněze a podle čísla mé zkušenosti, což bylo číslo jedna, jsem hledala, to nejlepší.

„Jedna nepromokavá bunda, dvě trička, kožené kalhoty, kraťase a horské boty a plus jedná dřevěná hůl. Bude to všechno?" Zeptal se mě postarší pán za pultem a já přikývla, protože jsem zrovna v puse držela pytlík s penězi.

„Takže to bude třicet lato" Konečně jsem měla volné ruce, tak jsem v pytlíku nahrabal částku, kterou po mě požadoval a položila mu ji do dlaně. S úsměvem jsem si vzala všechny věci a zašla do jedné z kabinek, kde jsem se rychle převlékla a staré oblečení, které teďka skončilo na židli, jsem tam nechala a odešla z obchodu s batohem na zádech. V jedné ruce držící destičku, kde blikalo jedno žluté a jedno červené světýlko a v druhé svoji hůl.

Vítám vás u nového příběhu. Tenhle příběh jsem měla v hlavě hodně dlouho, jenže nějaký ten rok trpím blokem a nic nedokázala napsat. Proto chci omluvit, pokud nebude vycházet tenhle příběh pravidelně, ale stále ten blok mám a nemizí. Taky bych si přála, aby byl ten příběh na nějaké úrovni. Proto vás poprosím o nějaké ty komentáře, jak kritické tak i ty pozitivní, protože to pár kapitol budu tak trochu potřebovat :) Užijte si čtení :)