Já nejsem panenka!

Kočka

Noc v krabici nebyla vůbec špatná. Pořád lepší než v "pyžámku". Alee. Popravdě mám docela hlad. Tak. Co teď?
Někde jsem viděla ty psy, kteří se hrabou v popelnicích. Támhle za rohem. Kouknu se na zvíře co na mě právě promluvilo. Špičaté uši, zúžené zorničky, na tlapách drápy, široká hlava a štíhlé tělo s dlouhým ocasem.  Kdo jsi? Zeptala jsem se jí. Já? Jsem něco jako pes. Jsem příbuzná se psy. Když se jí zablýsknou oči není to nic uspokojivého, ale pokračuji v rozhovoru.     " A kde přesně jsi viděla ty popelnice? " Zeptala jsem se jí. Ona zatáhne drápy.. Jak?!  No a obchází mě dokola. To se mi vůbec nelíbí, až sklopím uši. No a ukáže tlapkou do zdi. "Dojdi nakonec téhle ulice a doleva.... To je ten směr kterým ukazuji." řekne a zavrní. "Díky" řeknu a rozběhnu se za roh. Jdu po ulici a nikde nic. A najednou přede mně přistane jakýsi pták. "Ahoj. Kam jdeš?" To je síla. Mluví na mě pták. Jako vážně? "Ahoj... Jedna moje příbuzná mi řekla že tu jsou někde popelnice. Ale nemůžu je najít. Nevíš kde jsou? Mám hlad" řeknu s nadějí holubovi. Ten nakloní hlavu a povídá "Jdi dál po téhle ulici. Až uvidíš semafor- takovou světélkující věc- tak zahni doleva a uvidíš uličku a tam jsou popelnice. Ale myslím že tam jsou psy, dávej pozor." dořekl a odletěl. "Moje příbuzná by mě před psy, kteří by mi mohli ublížit varovala.. Takže to bude bezpečné" pomyslela jsem si nahlas a vydala jsem se dál.

Aaa semafor. Tady zahnu a už vidím popelnice. Žádní psi. Jen jídlo.
Běžím k popelnicím a dvě z nich převrhnu a začnu hledat jídlo. Konečně!

Z pohledu kočky:
"To byl ale pitomej vořech" pomyslím si a škodolibě se zasměju. "Ten to očividně moc dlouho nepřežije... Tedy pokud to zařídím" dodám a pořádně se zazubím. Musím najít toulavé psy. Bleska, Tlapu, Tesáka a... Tuláka.. Teda pokud zase nebude pobíhat po psím parku a škádlit malé čokly.. To by mu bylo podobné.
"Cvak. Vrrrrrrrr" něčí tlama se mi sklapne těsně vedle ucha a začne hrozivě vrčet.  "Aleale" zašklebí se Blesk. "Koukej Tesi, koho tady máme. To je přece naše milá Kočka" zavrčí pohrdavě. "Samozřejmě. Kočka s velkým K. Nezapomněla náhodou na naší dohodu?!  Dlouho se tu neukázala." zavrčel pobaveně Tesák. "Ne tak nahlas vy dva!" přiběhla Tlapa a oba je štípla do krku. "O dohodě se nezmiňujte! Co když se vrátí Tulák a uslyší to?! " dořekne a rozhlédne se.  "Takže Tulák tu zase není? Jak jinak. On tu nikdy není. Na to že je váš vůdce... " nestihnu to doříct a tentokrát Tlapa štípne do krku mně. "On je vůdce jenom formálně. Ale skutečný vůdce, kterého všichni poslouchají jsem já!" zavrčí mi Blesk do obličeje. "Když se nepočítám já" zavrčí pobaveně Tlapa. "Mně nikdo neodporuje" řekne a pohrdavě se na mně koukne. Blesk protočí očima a kývne na Tesáka. V tu chvíli mě popadne za zátylek a sedne si před Tlapu a Bleska. "I tak. Fo nase dovoda? " zamumlá přes můj zátylek Tesák. "Ano ano." přikývne Blesk. "Slíbila jsi, že nám budeš hlídat území a na cizím lovit pro nás. Občas něco doneseš, ale bůhví co lovíš. A o našem území? Mám se s tebou o tom bavit? Smečka vlků která sem namířila a zabila.... " Blesk se odmlčí a zatouženě koukne na nebe. "Smečka vlků která zabila Hvězdu? Měla jsi nás před nimi varovat. A mývalové. Lišky. Před žádnými vetřelci jsi nás nevarovala Kočko! Máš nosit jídlo a hlídat. My tě na oplátku taky chráníme před lidmi a nebezpečím, ale i před námi. Zkus to říct Tulákovi, který tě chce chránit pro nic za nic. Dokážu tě zabit bez toho, aby někdo poznal že jsem tě zabil!" zavrčí výhružně. "Samozřejmě území.... No. Právě k vaším popelnicím u Pizzerie míří nějaký vořech. Chtěla jsem ho vyřídit, ale pak... Pak jsem se rozhodla ho tam nasměrovat zábavu vám... Potkala jsem i Tuláka jak odtud míří, ale... Myslela jsem že s tím vořechem si prohrajete lépe" spiklenecky jsem na ně mrkla a doufala že mě nechají být. "Dobrá práce Kočko" začal se z plna hrdla smát Blesk. Mávl na zbývající dva psy, že půjdou. "Můžu jít s vámi?" stihnu ještě říct "Chci se dívat" Blesk ji probodl pohledem a nakonec přikývl. Všichni vyrazili......