Hrabej, hrabej, děleeej! Honem já to musím stihnout! Prosím, prosím, prosím!
Ať mě nechá! Nenenenenene! Už jde slyším ji! No tak ještě chvilinku! Na boku mě chytli její ruce. Kousla jsem, a když mě upustila hrabala jsem znovu. Pán rozhrnul keř. Panička se po mě natahovala, ale já couvla, přitiskla se k k plotu a zavrčela. Její ruce byli kousek ode mě. Pán ji, ale odstrčil a vzal mě do náruče. Co to má být? To mi bude dávat oblečky i on? A ty RŮŽOVÉ? Nevím přesně co to znamená, ale myslím, že to slovo nemám ráda... Nese mě do auta a panička za ním. To to snad ne! Kam jedem? Snad mě za to kousnutí nedají k veterináři! Ne, že bych se bála injekcí, ale znala jsem psy, kteří šli k veterináři a už se nevrátili... Vrátím se já? Nebo mě vezou do útulku? Pokud ano beru to! V útulcích by oblečky mít neměli... Dali mě do kufru? No super! Panička na mě nedosáhne! Jupíjajej!
Zastavili jsme. Tak vážně, kde jsme? U veterináře? Pokud ano nenechají mě tam jako ty ostatní psy? Nebo jdeme nakupovat oblečky? To snad ne, nebo ano? Nebo jsme jeli za jejími vnoučaty? Jsme v útulku? Možná by to, tak bylo nejlepší....... KDE-TO-JSME?!???
Líbil se vám další díl? Snad nevadí, že byl trochu kratší...
ČTEŠ
Já nejsem panenka!
AcakAhoj já jsem fenka... Štěňátko. Vzali si mě k sobě domů. Chtěla jsem si hrát, aportovat. Místo toho mi nedávala panička moc najíst a soukala mě do těsných oblečků. Ale až se mi povede jí utéct... Budu určitě žít lepší život!
