Tábor (🍍marcus and martinus 🍍)

Hádka a usmíření.

Šly sme na oběd a sedli si ke klukům.
Marcus nás pozdravil.
M:Ahoj, jak se máte.
K:My dobře a ty.
M:Taky fajne.
J:A co jak jim to šlo?
M:Docela v pohodě.
Pak se Kira bavila s Marcusem a ja s Martinusem.Ktery mě zřejmě zná kratce ale dobře. A mé špatné lhaní moc nepomáhají.
T:Co se doopravdy stalo?
J:nic.
T:Nelži seš jak kniha. V klidu tě přečtu.
J:Nic se nestalo a kdyby tak co tě to zajímá. Ží si svůj v pohodě život a o mně se nestarej.
Už sem křičela a tekly mi slzy.
T:Já se o tebe nemám starat ja chci jen do prdele vědět co se stalo víš já nemám beztarostnej život jak si někdo myslí nestíhám pomalu ani školu.
J:Hmmm...zbohem čtenáři všech,debile.
T:Zbohem nic se neděje.
Taky křičel a brečel oba sme se vydaly jinam. Ja šla do chatky. Brečela sem ale ne kvůli němu ale pro něj.
Přišla Kira a řekla že jí to mrzí ja jí řekla ať mi da chvilku. Na nic se neptala,tohle je super kamarádka ve všem mě chápe. Já si ji ani nezasloužím. Brečela sem do poloviny poledního klidu a pak se dala do hromady a přelíčila sem se nic nebylo  poznat. Přišla Kira a řekla jestli du já jí řekla že jo. Přišly sme tam a ja koukla po Martinusovi. Naše pohledy se střetly ale jen na chvilku. Byl tak zničený a smutný abych řekla pravdu byly sme na tom stejně. Začal učit ale neměl ten elán a jiskřičky v očích.
Když  byl u mně ani se na mně nedíval   bylo mi to líto. Po konci za mnou přišla Kira a řekla jestlo si knim sednem na oběd ja řekla ať si knim sedne že nemám hlad a šla sem se projít. Byla sem u jezera ldyž tam někdo seděl a tak sem odcházela ale rupla pode mnou větvička. Neznámí se na mně podíval. A ja koukla do jeho červených unavených očí.
(N-neznámí)
N:Promiň sem blbec je mi to líto.
J:Martinusi,to já se omlouvám.
M:Kamarádi?
J:Kamarádi.
Seděli sme tam a povídaly si.
T:Zitra se de do města půjdeš se mnou?
J:ano,ráda.
T:Tak dem aby nas nehledaly.
Šly sme a ja se otřásla zimou.
T:Počkej.
J:na co.
Hned jak sem to dořekla mi přes ramena přehodil mikinu.
J:díky.
T:Nemáš zač.
Už sme byly v táboře  obejmuly se odešly každý do své chatky. Já mu zapomněla dat mikinu lehla sem si a zamuchlala se do ni voněla a to po něm. A sakra Jessico hlavně se nezamiluj. Ale ja věděla že je pozdě.

Tak je tady kapitola delší o 100 slov😃.Snad se líbila ste úžasní dekuji za sledovani a hlasovani❤❤.
Vaše tosemjatosemja.
Čaute a nezakopněte o ponožky 😂.