Ahoj, jmenuji se Melissa a už je to přesně rok, co mi umřela mamka. Ještě jsem se s tím nedokázala ani vyrovnat. Také dnes slavím narozeniny, je mi 16, ale bez mamky už to není ono.
Nerada o tom mluvím, ale povím vám, jak umřela..... Když jsem měla před rokem narozeniny, jely jsme s mamkou do mojí oblíbené restaurace a tam jsme se najedly. Bylo už pozdě, nebylo vidět a někdo nás srazil autem.
Stihla jsem uskočit, ale mamka ne. Křičela jsem na ní z plných plic, ale ona prostě .... prostě to nestihla. Mamku odvezli do nemocnice a mě jen na vyšetření. Asi po týdnu byla mamka pořád v nemocnici..byla na tom celkem špatně a nám zazvonil telefon. Zvedla jsem to a ozval se hlas: ,,Dobrý den, tady je doktorka Lusiová. Bohužel pro vás máme špatnou zprávu." Začala jsem tušit o co jde a se slzami v očích jsem řekla: ,,Jakou?" Mé obavy se naplnily. ,,Vaše maminka dnes ráno zemřela. Je mi to líto."
Bylo mi opravdu hrozně. Vyčítala jsem si to. ,,Byla to moje vina, měla jsem jí zachránit. Jsem neschopná." Skoro celý týden jsem probrečela. Pochopitelně jsem teď nemohla chodit do školy a celé dny jsem byla v našem domě u lesa. Můj táta teď taky nepracoval, ale furt jezdil do města, neřekl mi proč.
Jednou přijel z města takový neobvykle šťastný a usměvavý. Bylo mi to divné a šla jsem se zeptat, co se stalo. Nemohla jsem uvěřit mým uším ....,,Stěhujeme se." ,,Cože?!" V tu chvíli jsem ho nenáviděla, to mi přece nemohl udělat!
ČTEŠ
Nový život
RandomPřemýšleli jste někdy nad tím, jak by se změnilo vaše chování, kdyby vám umřel jeden z vašich rodičů a přestěhovali byste se do velkoměsta? Pro Melissu to bude šok, vyzkouší všechny způsoby, jak zapadnout. Povede se jí to nakonec? Bude vůbec někdy š...
