Seděl jsem ve voze a přemýšlel. Venku bylo chladno a tak mi s mým otrhaným oblečením byla zima. Ale na to jsem si zvykl, nikdy jsme neměli moc peněz pořádně se obléct. Navíc už mi ani nic nezbylo.
Je září, 19. století, Anglie.
Byl jsem spolu s pár dalšími dětmi v dřevěném povoze překrytém plachtou, který táhli dva koně. V něm byly děti od malých nemluvňat až do věku kolem 18 let. Všichni přišli o domov. Všichni přišli o rodinu. Všichni přišli o všechno, co měli. A všechny teď vezou na trh. Ti starší, mezi které patřím i já, budou pracovat jako otroci, zbytek si nejspíš koupí lidé, kteří chtějí děti.
Dojeli jsme do města a muž, který řídil povoz nám dal povel, aby jsme vystoupili. Vzal jsem jedno z nemluvňat do rukou, stejně jako ostatní starší a vyskočil jsem na tvrdou, kamenitou zem. Bosýma nohama jsem po těch tvrdých kamenech došel až k našemu pánovi. Ten nás všechny svázal silným provazem a přikázal nám, abychom vyšli na dřevěné ,,pódium".
Když se seběhli lidé, začal pokřikovat naše jména, věk a cenu. Po nějaké době zmínil i mě.
,,Manato Aki, věk 17 let. Cena 70 liber." (pozn.- něco přes 2000 Kč)
Nikdo se o mě nehlásil, ale najednou jsem viděl, jak si mě pozorně prohlíží nějaký starý muž. Byl dobře oblečený, musí být určitě u bohatý. Měl husté, šedivé vousy a byl trochu při těle.
,,Dám 60." prohlásil po chvíli.
,,65." smlouval můj pán. Muž přikývl a můj pán mě odvázal. Pak do mě zezadu žduchl, takže jsem spadl z toho vyvýšeného ,,pódia". Vydal jsem se za mužem, který si mě koupil.
Muž mě popadl za paži a odtáhl mě ke kočáru. Nechal mě nastoupit a poté si sedl naproti mě. Kočár se rozjel.
Dojeli jsme k obyčejnému, městskému domku, kde jsme vystoupili a vešli dovnitř. Hned jak se zavřely dveře, hrubě mě chytil za předloktí a vedl mě do nějakého pokoje v patře. Přede dveřmi se zastavil.
,,Oslovuj mě pane." řekl ještě a pak mě hodil do pokoje a zamkl dveře. Spadl jsem na podlahu.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byl to menší pokoj, ve kterém byly po obou stranách vedle sebe dvoupatrové postele. Na nich seděly děti a povídaly si. Všichni měli otrhané oblečení a špinavé tváře, jako já. Vstal jsem a potichu našel postel, která vypadala volná. Když jsem si na ni sedl, zaskřípala. Všichni se na mě otočili.
,,To je další?" ,,My mu nestačíme?" ,,Chudák..." ,,Neví o tom?" šeptali si mezi sebou. Potom ke mě přistoupil chlapec přibližně v mém věku a sedl si vedle mě. Měl špinavě blond vlasy a modré oči.
,,Za kolik tě koupil?" zeptal se mě.
,,65." šeptl jsem.
,,Docela drahé, mě vzal za 40. Neměl jsem cenu, protože jsem byl moc slabý." až teď jsem si všiml jeho vyhublého těla a modřin na něm.
Postel zaskřípala z druhé strany. Otočil jsem se a uviděl malou, asi 9-ti letou holčičku. Její hnědé vlásky měla spletené do dlouhých copů.
,,Proč jsi tady?" řekla jemným hláskem.
,,Vyhořela vesnice, tak prodali přeživší." odpověděl jsem zklesle.
,,To je mi líto." svěsila hlavu. ,,Jsem Hanako. A ty?"
,,Aki." usmál jsem se na ni.
,,Já jsem Kano." řekl ten kluk na druhé straně. Pak se naklonil k mému uchu. ,,Pokud se naskytne příležitost, zmiz odsud. Brzy se dozvíš proč." zašeptal. ,,Rád tě poznávám." uculil se na mě.
