,,Hoří!" křičel někdo venku. Z okna jsem zahlédl plameny, které se nebezpečně rychle blížily k našemu domu. Když se oheň dostal skrz dřevěné dveře dovnitř, rozběhl jsem se rychle co nejdál od nich. Ale najednou byly všude okolo mě.
Zakřičel jsem. Rychle jsem se vyhoupl do sedu a ztěžka dýchal. Byl to jen sen...
Od té doby, co vesnice vyhořela se mi zdají takové sny často. Už to budou 4 dny. Pořád si pamatuji matčin křik, když se přede mnou měnila na popel. Nechci na to vzpomínat.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byla ještě tma, všichni spali. Dostal jsem strašnou žízeň. Procházel jsem pokojem, jestli nenajdu něco k pití. Ale jediné, co v místnosti bylo, byly ty kovové postele. Bylo jich tu asi 10, nechtělo se mi to počítat. Tolik dětí...zajímalo by mě, jestli všichni slouží jako otroci, nebo se tu děje něco horšího...
,,Proč nespíš?" ozvalo se za mnou rozespale.
,,Mám jen žízeň." odpověděl jsem Kanemu.
,,Pití a jídlo se dostává po východu slunce. Na záchod si můžeš odskočit, až dostaneme volno. Je to doba, kdy si pán vezme jednoho z nás a ostatní vypustí do zahrady s vysokými zdmi. Potom nás zase zavře." zašeptal, aby nikoho nevzbudil. Kývl jsem a šel si zase lehnout. I když jsem si myslel, že už neusnu, po chvíli mi klesla víčka.
Probudila mě Hanako, když se svolávalo na snídani. Rozespale jsem se vyhrabal zpod tenké deky a došel po dřevěné podlaze ke dveřím za ostatníma. Po chvilce se ozvalo cvaknutí zámku a dveře se z vrzotem otevřely. Všichni vyběhli ven a zamířili do nějaké místnosti. Šel jsem za nimi, ale když jsem došel na místo, už mi zbyl jen krajíc chleba, který pro mě zachránil Kano a sklenice vody od Hanako. Všechny talíře už byly prázdné. Snědl jsem to, co mi ti dva nechali. Pořád jsem měl hlad, ale už jsem si docela zvykl na menší porce. Když otec zemřel, neměli jsme moc peněz, takže jsme mnohdy neměli ani jídlo.
Potom se všichni seřadili do vzorné řady, tak jsem se k nim přidal. Do místnosti vešel ten starý muž. Náš pán. Pozorně si nás všechny prohlížel a nad něčím se rozmýšlel. Pak ukázal na nějakou dívku, blondýnku se sněhově bílou kůži a tmavýma očima, a pokynul jí, aby šla za ním. Ona vystoupila z řady a sklesle k němu přistoupila. Ostatní se otočili a odešli. Nechtěl jsem mít zbytečné problémy, a tak jsem šel taky. Když se ale zavřely dveře a šlo slyšet cvaknutí zámku, přistoupil jsem k nim a podíval se dovnitř klíčovou dírkou.
Hned jsem ale zase odskočil a vyděšeně se díval na dveře. Dívka měla strhané oblečení a muž ji někam táhl za zápěstí. Snažil jsem se ten obraz dostat z hlavy. Slyšel jsem její zoufalý křik a pláč, ale neodvážil jsem se nic dělat. Raději jsem utekl za ostatníma, do toho se vážně motat nechci. Navíc musím okamžitě najít Kaneho.
Vyběhl jsem do zahrady. Našel jsem ji snadno, byla na konci chodby a ostatní dveře byly zamčeny. Viděl jsem zezadu kluka s blonďatými vlasy sedícího na lavičce. Rychle jsem k němu přiběhl.
,,K-Kano..." vykoktal jsem ještě polekaně. Otočil se na mě a v očích se mu zrcadlila starost.
,,Co se stalo?" zeptal se.
,,J-já...ta blondýna...pán..." koktal jsem dál.
,,Tys to viděl?" nejistě jsem kývl. Kano si povzdychl.
,,Tohle je důvod, proč musíš zmizet hned, jak to půjde. Slib mi, že vezmeš každou šanci."
,,Ale tebe odsud dostanu taky. Utečeme i s Hanako. Slibuju." řekl jsem rozhodně. Kano se postavil přede mě. Byl o dost vyšší, takže vzhledem k jeho blízkosti jsem se musel zaklánět, abych mu viděl do obličeje.
,,Aki." zašeptal a zavrtěl hlavou. ,,To nepůjde." podíval se na mě vážně. Naprosto vážně.
,,Všechno půjde. Pojď, jdeme najít nějaký východ!" řekl jsem rychle, chytil ho za zápěstí a táhl ho ke zdi zahrady. ,,Určitě tu bude nějaká mezera. Možná se můžeme podkopat. Nebo to nějak přelézt. Nebo-" umlčel mě Kaneho prst na mé puse.
,,Jsem tu už skoro rok. Všechno jsem zkusil, prohledal jsem celý dům.Několikrát mě přitom nachytal náš pán a dostal jsem trest. Tresty jsou tustejné jako to, co provedl té holce. Věř mi, že to prostě nejde." řekl sklesle. Nechtěl jsem, aby byl smutný. ,,Pokud někdy bude možnost, tak jen pro jednoho z nás."
,,Ale-" tentokrát mě umlčelo něco jiného. Něco, co jsem opravdu nečekal. Kane mě políbil.
Ne, já to prostě nemohla vydržet do další kapitoly :D když dojde na yaoi, neznám bratra xDD
