Dopis na rozloučenou

6. část

Nahoře je písnička kterou jsem poslouchala vždy když jsem psala a hodně mě inspirovala. Je to písnička z filmu NEDOTKNUTELNÝ a je to krásný film. Doporučuju s podívat, ale dost kecaní jdeme na příběh

Dopsala jsme dopis a začala se líčit. Když už odejdu tak alespoň stylově. Použila jsem klasický makeup, zlaté kouřovky, s velkými linkami, dala si červenou rtěnku a vše zapudrovala ať mi to vydrží když už si dávám s tím takovou práci. Konečně dolíčeno a jdu se převléct. Ve skříni jsem měla jedny krásné šaty. Byli dost barevné, když všem nakážu že mají přijít v barevném a veselit se, tak musím jít příkladem. Naposledy jsem je měla na sobě když jsem byla ještě šťastná a teď je budu mít taky. Přece jenom budu taky za chvilku šťastná. Když jsem byla oblečená, namalovaná vzala jsem žiletku, prášky na spaní, telefon a ten dopis. Šla jsem do koupelny, ať po bytě není moc krve. Vlezla jsem do vany, vyfotila jsem, přidala jsem fotku na instagram a do popisku napsala "Mějte se tu všichni pěkně, měla jsem vás ráda. Hlavně tebe Lukáši a děkuju. Když jsme viděla že je to přidáno, dala jsem dopis vedle vany, vzala jsem si prášky na spaní, spolykala jsem všechny ať je to rychlejší a začala jsem se řezat. V tu chvíli jsem si vzpomněla na jeden citát " Žiletka pomalu zajíždí do kůže, nikdo jí v tom zabránit nemůže, žiletka tě v prstech trošku zastudí. Ještě kus, pak už tě nikdo nikdy nevzbudí." To byl přesně můj případ...