Sweather weather - Mavy (oneshot)

Sweather Weather

Náš pobyl v LA už byl zkrácený o polovinu, když jsem zažil toto. Zrovna jsem byl v jedné útulné kavárně a vyřizoval emaily a podobné zdržování a v odpočinkové pauze zamířil na youtube. Kvůli dobré náladě jsem zkusil své štěstí a do vyhledávače napsal 'mavy'. Tento ship mě a Martina začal vcelku nevinně, ale díky fanouškům se hodně zvrhl. Možná jsme si za to mohli sami. Ale proč nám se stalo, ale ne třeba Kubovi (,který se na youtube přezdívá House)?

Divil jsem se kolik videí na mě vykouklo. První bylo to mé, ale následovaly někdy vtipná, jindy chytrá, neojediněle umělecká. Nejednou se mi však stalo, že jsem se zamračil a video zavřel. Po chvíli bavení jsem se koukl na hodiny a zděsil se. Vážně jsem touhle blbostí ztratil skoro půl hodiny mého života?! Poslední video, Karle! řekl jsem si a klikl na 'Sweater Weather – Mavy'.

Toto video trvalo necelou minutu, byl to sestřih mých i Martinových videí, ale jedna věc mě donutila pustit si to celé znovu. Ano, neznal jsem písničku a zaujala mě. Nakonec jsem první část názvu videa okopíroval do vyhledávače a stiskl malou lupu. Kapela, která to zpívala se jmenovala The Neighbourhood a celý song byl o jednom muži, co chtěl dívku zahřát svléknutím i svým svetrem. Když to řeknu takhle dohromady, ani já sám to nechápu.

Našel jsem hodinovou verzi té písničky, abych ji stále nemusel obnovovat, a znovu se ponořil do práce. Když jsem měl vše dodělané, sbalil jsem si věci a šel domů. Dnes jsem chtěl už jen ticho. Zážitků už jsem měl za těchto 24 hodin dost. Ale stále mi ta píseň hrála v hlavě.

„Ahojky!" usmál jsem se na Martina, když jsem odemkl vchodové dveře bytu a můj kamarád seděl na gauči a usmíval se do mobilu.

„Čau!" vrátil mi pozdrav Martin. „Jaký jsi měl dneska den?"

„Probuzení, chození, jídlo,kafe, práce, Uber." Shrnul jsem svůj den v pár slovech a nechal Marťu se zasmát. „Ale našel jsem jednu super písničku díky Mavy videu." Pochlubil jsem se mu.

„Mavy videu? A jsou dobrý?" Ten ignorant naprosto ignoroval moje nadšení nad kouskem hudby a zabýval se zbytečnými dotazy.

„Překvapivě ano. A ta písnička se jmenuje Sweather Weather a je to úplně můj styl. Nechápu jak to, že jsem ji neznal dřív." Založil jsem si ruce, ale to mě už Martin neposlouchal a hledal na youtube 'mavy'. Že jsem to říkal!

Martin si pustil pár videí a buď si zpíval s audiem nebo vykřikoval, jak skvěle jsou zeditovaná. Potlačoval jsem úsměv, ale v jeho přítomnosti to bylo houby platný, protože s ním jsem si připadal, že můžu zvládnout cokoliv. Konečně se Marťa dostal i tomu editu, na který jsem odkazoval a pochválil i jej. Pak stejně jako já neodolal a pustil i originál.

Společně jsme teatrálně zpívali slova, která jsme zatím pochytili a celkově blbli v obývacím pokoji. Písnička skončila a my se v tichu vydýchávali, Martin měl růžové tváře a jiskřilo mu v očích.

„A jaký byl tvůj den?" Zeptal jsem se, když jsme navázali oční kontakt a atmosféra začala být trochu trapná.

„Obyčejnej. Ale tahle písnička mi zlepšila den." Zašklebil se a plácnul sebou na gauč.

„A co vlastně říkáš na Mavy?" Neodpustil jsem si další otázku. „Neboj není to výslech," zasmál jsem se, když jsem viděl jeho obličej.

„Myslím, že je to ujetý. Jsme prostě kámoši." Vysvětlil mi lehce otráveným hlasem a já se zamračil kvůli lehkému bodnutí u srdce. Proč mě to trápí?