Všude bylo ticho, ptáci spali ve svých hnízdech a veškerá kořist spala ve svých teplých doupatech. Jen třpyt sněžných vloček dopadající a třející se o sebe probodávalo věčné ticho. Které se zmocnilo každého živého tvora, jako tep srdce s obratností a smrtící úderem - to je zima krásná ale smrtící, smutná přesto nadějná.
Nora se zachvěla když na její srst dopadly studené vločky a roztáli jí na srsti. Otevřela oči a oklepala ze sebe sníh. Její srst se instinktivně naježila aby jí aspoň trochu ochránila před lidovými tesáky. Olízla si pysky a nemotorně vyšla ven z doupěte, tábor její smečky byl skoro prázdný, jak opuštěné hřiště z kterého se každý den ozýval jemný dětský smích, se stal jen zdáleným šeptem mrazu. Pomalu se brodila sněhem až její břicho a tlapky byli mokré a promáčené. Došla na malou mýtinu, kde polehával pod velkým jehličnatým stromem Alfa - velký hnědý pes. Probodával Noru opovrženým pohledem. Nora se stáhla uši dozadu, a Alfi si nevšímala. Všichni jsou na lovu nebo na hlídce jen ona nemá co na práci, povzdechla si a vytratila se na průzkum okolí.
ČTEŠ
smečka psů
De TodoNora je kappa v Alfině smečce, každý den je čím dál tím větší zima a potravy ubývá. Z jejich území je vytlačili dvounožci a napětí stoupá, když se v jejich novém území objeví další smečka. Ale vše se změní když přijde pohroma - nekonečné sněhové ván...
